vím, že do posledního jednání Sněmovny už zbývá jen zhruba půl roku a že velké předvolební skládání účtů klepe na dveře a za chvíli začne bušit jako srdce před závodem. Chlubit se daňovým balíčkem, který nepřinesl nižší deficity, ale jen nižší ekonomický výkon? To by nedávalo smysl. Chápu, že jako poslanci vládní koalice nervózně těkáte pohledem z jednoho resortu na druhý a oprávněně v nich hledáte výsledky, kterými byste se mohli před svými voliči ohánět. Moc dobře vím, že vám to drtivá většina ministrů Fialovy vlády neulehčuje.
Za chvíli budete hlasovat o důchodové reformě, zákoně, vaší takzvané důchodové reformě, z dílny ministra Mariana Jurečky, honosně, opakuji, nazvaném důchodová reforma. Možná máte pocit, že když ho tady na sílu prosadíte, budete pak smět opakovat cosi o odvaze, zodpovědnosti a řešení dlouho neřešených problémů, že budete moci předstírat, že jste dali naší zemi konečně důchodovou reformu. Ale bude to lež jako věž. Prodávat tenhle zákon jako důchodovou reformu je totiž úplně stejné, jako otevřít si stánek s falešnými kabelkami. Každý, kdo snad od vás tenhle brak v dobré víře a ve spěchu koupí, bude při jeho rozbalení za prvním rohem zklamaný.
Chci vám proto říct jednu věc. Zastavte se, zamyslete a raději dnes nedělejte nic, než abyste pro tento zákon zvedli ruku. Nedělejte něco jenom proto, abyste měli pocit, že něco děláte. Že jste nedokázali připravit reformu, která by do systému přinesla peníze navíc a reagovala na zásadní proměny na trhu práce, je pořád lepší variantou, než chovat se jako pověstní radní v Kocourkově, uškodit lidem, společné kase a ještě být budoucím generacím k smíchu.
Vždyť o čem je Jurečkův důchodový zákon? Marian Jurečka pohledem z okna usoudil, že lidé chodí do důchodu moc brzy a to je podle něj důvod, proč je naše kasa na suchu. Tak si usmyslel, že nechá lidi pracovat o dva roky déle. Bouchnul šampaňské, nazval to reformou a začal se tvářit jako Marie Terezie v kalhotách. Záhy mu ale jeho poradci přiznali, že většina lidí už stejně ve více než 65 letech pracovat nemůže, a i když může, tak je stejně nikdo nezaměstná, takže ty dodatečné dva roky beztak stráví na pracovním úřadě nebo v invalidním důchodu. Ale to nás přece také stojí peníze, musel uznat i reformátor Jurečka.
Co se stalo dál? No, to už přece všichni víme. Přišli další Kocourkovští radní, kteří jako řešení této absurdity vymysleli další bezvadnou podmínku. Zaměstnavatelům těžce pracujících, u kterých je skoro jistota, že do 67 let makat nevydrží, se rozhodli nařídit, že svým zaměstnancům musí povinně přispívat do soukromých fondů. Jenže kdo je zaměstnavatelem zdravotních sester, pracovníků sociálních služeb, domovů pro seniory, technických služeb, popelářů, hygieniků nebo laboratorních techniků v nemocnicích, tedy typických představitelů třetí rizikové kategorie? No, světe, div se, je to opět stát, města, obce, kraje, zkrátka zase veřejné peníze.
A komu tedy Kocourkovští chtějí nařídit přispívat do soukromých fondů? No přece sami sobě! Zlepší se tím stav kocourkovské kasy? No, asi podobně, jako když nechají pětašedesátníka místo v důchodu na pracovním úřadě. Takže ani o korunu. Prostě a jednoduše místo z levé kapsy budeme důchody financovat z té pravé. Reforma jako domeček z karet. Ne, není to důchodová reforma. A spolehněte se, že to lidem vysvětlíme. Spolehněte se, že to do voleb pochopí úplně každý. Kdybychom měli objet všechna náměstí, kulturní domy nebo hospody. Není to reforma, protože do systému nepřináší ani korunu navíc.
Není to reforma, protože nikoho nemotivuje k dobrovolnému spoření. Není to reforma, protože nikomu a ničemu nepomáhá. Má neznámé rozpočtové dopady, přináší neznámé změny na trh práce a podlamuje důvěru lidí ve stát a jeho záruky. Není to reforma, protože nemá žádnou budoucnost.
Dámy a pánové, ještě můžete zatáhnout za záchrannou brzdu a poslat Jurečkův paskvil na smetiště dějin. Důchodový systém tím nepřijde ani o korunu a vy se aspoň budete moci podívat lidem do očí, aniž byste si z nich dělali dobrý den.
Děkuji za pozornost.
