Tato nová Evropská komise byla zvolena hlasy evropských socialistů, křesťanských demokratů, liberálů, progresivistů a zelených, a to poměrně těsnou většinou 370 europoslanců z 688 přítomných. Náš poslanec v Evropském parlamentu zvolený za hnutí SPD Ivan David hlasoval samozřejmě proti návrhu na složení nové Evropské komise. Podle prohlášení staronové předsedkyně Evropské komise bude tento nadnárodní unijní orgán pokračovat ve své dosavadní zhoubné politice tzv. plnění klimatických cílů vyplývajících z programu Green Deal EU a v politice dekarbonizace, což znamená postupnou likvidaci evropského průmyslu a evropské, tedy i naší konkurenceschopnosti a snižování životní úrovně. Nová Evropská komise chce i nadále podporovat migraci do EU a válečný konflikt na Ukrajině, a to nejen finančně, ale i dodávkami vojenského materiálu. Je potřeba jasně odmítnout jak podobu nové Evropské komise, tak i rozsáhlé pravomoci a samotnou existenci tohoto orgánu. Evropa v našem podání musí být založena na rovnocenné spolupráci vlády suverénních národních států, jednomyslnosti a právu veta. Evropská unie naopak nesmí být řízena sborem nikým nevolených byrokratů, kteří si přejí její federalizaci, hrají si na evropskou vládu a zájmy členských států ignorují a poškozují.
Někteří pikantní eurokomisaři
Rozeberme si novou Evropskou komisi podrobněji. Zejména ty členy Evropské komise, o kterých lze mít jisté pochybnosti. Předsedkyní zůstává Ursula von der Leyenová, přes všechnu kritiku z minulosti uhájila své místo. Významné zahraniční portfolio – řekněme v roli jakési ministryně zahraničí EU, získala Kaja Kallas z Estonska. Estonská premiérka od roku 2021 dosud. Netají se silně protiruskými názory a téměř bezbřehou podporou Ukrajiny. Průmysl dostal na starosti Stéphane Séjourné z Francie. Pikantní je, že byl dlouhé roky byl ve vztahu s Macronovým nedávným premiérem Gabrielem Attalem.
Jozef Síkela, bývalý ministr průmyslu a obchodu ČR napřed chtěl energetické portfolio, to nedostal, ale může jezdit po zemích třetího světa v rámci své agendy Mezinárodní partnerství. Kuriózní je, že řada těchto zemí dnes spíš fandí BRICS, z Afriky zase často vyprovázejí evropské politiky za pomoci různých diplomatických ústrků. Tedy pro příštích pět let pro něj nebude procházka růžovou zahradou a možná bude víc sedět v Bruselu než pobývat na cestách. Trochu nebezpečná pro ČR vypadá Tereza Ribera Rodríguez, s portfoliem Čistá, spravedlivá a konkurenceschopná transformace. To proto, že tato paní není fanynkou jaderné energetiky, která tvoří a bude i nadále základ energetického mixu ČR.
Názvy portfolií eurokomisařů – aby se vlci nažrali a občany to nezneklidnilo
Co je charakteristické pro Evropskou komisi, jsou kreativní názvy portfolií (např. Mezigenerační spravedlnost, Provádění a zjednodušování, Konkurenceschopné oběhové hospodářství, Klima, nulové čisté emise a čistý růst, Finanční služby a unie úspor a investic), aby si každý komisař mohl myslet, že toho má hodně důležitého na starosti a zároveň aby to opravdu důležité nebylo tak vidět. Navíc u některých portfolií dochází k překryvu kompetencí, tedy k duplicitám. Vypadá to, že inspirace k tomuto systému vznikla v Itálii, kde agenda jednoho našeho ministerstva je rozdělená až mezi tři ministerstva. To přináší početně daleko širší sbory, a to se právě na úrovni EU chce. Aby každý členský stát měl svého nominanta, ten měl svou agendu, která bude vypadat důležitě, ale zároveň je vyžadováno, aby nepůsobil ve prospěch svého mateřského státu. Je zde výrazné směřování k evropské federaci. S důrazem na Green Deal, podporu války na Ukrajině, dekarbonizaci a následkem toho deindustrializaci EU.
Ale pokud by měl být nějaký stát řízený touhle metodou, těžko si udrží dlouhodobou prosperitu. A právě to se děje na úrovni EU, že rozhodování Evropské unie zasahuje do čím dál většího počtu záležitostí členských zemí EU, mnohdy i překračujících rámec stanovený zakládajícími smlouvami EU. A zasahují čím dál drsněji. Viz čím máme topit, v jakých autech jezdit, kde bydlet, kdo bude na mateřské dovolené s dítětem. To už jsou základní hodnoty, na kterých stojí naše civilizace. Ale spíš to vypadá, že Evropa, resp. ta část začleněná do Evropské unie, má být postupně zničena, shora, byrokraticky, tedy řízeně. Green Deal, dekarbonizace, zákaz výroby vozidel se spalovacími motory po roce 2035 anebo Migrační pakt. S tím ale nemůže žádný rozumný politik prosazující program a zásady vlastenectví a národní suverenitu souhlasit.
