Letošní Suchý únor je pro mě jiný. Nejde jen o měsíc bez alkoholu – slavím celý rok bez něj. Nebylo to plánované, žádné předsevzetí ani boj s návykem. Prostě jsem zjistila, že mi alkohol vůbec nechybí.

Nikdy jsem s pitím neměla problém. Když už jsem si dala skleničku, bylo to víno. Ale i po malém množství mě bolela hlava nebo mi nebylo dobře. Hořké lihoviny mi nikdy nechutnaly a tvrdý alkohol jsem omezovala na minimum. Po čase mi došlo, že moje tělo alkohol špatně odbourává, a tak jsem si položila jednoduchou otázku: Proč vlastně piju?

Zvyk? Společenský tlak? Chuť?

A tak jsem to zkusila bez něj. A co se změnilo?

• Cítím se lépe fyzicky i psychicky. Žádné ranní nevolnosti, žádné výčitky, že mi alkohol nesedl.
• Užívám si oslavy i bez alkoholu. Často slyším: „Ty nepiješ? To držíš nějakou dietu? Nebo bereš léky?“ Ne, prostě jen nechci. A je to úplně v pořádku.
• Vidím jinak pití kolem sebe. Nechci nikoho soudit, ale stále mě trápí, když vidím lidi, kteří mají s alkoholem problém a nepřiznají si to. Trpí tím nejen oni, ale i jejich nejbližší.

Rozhodnutí nepít pro mě znamená svobodu. Ne proto, že bych musela, ale proto, že chci.

A pokud se právě teď rozmýšlíte, zda do toho jít, zkuste to alespoň na měsíc. Uvidíte, jak se cítíte. Možná zjistíte to samé, co já: že alkohol není potřeba k tomu, abychom si užili život.

Protože opravdová radost, dobrá nálada a skvělé zážitky nesedí na dně skleničky. Ty nosíme v sobě.

Sdílejte svou zkušenost s #SuchyUnor a inspirujte ostatní.