jenom na úvod pro pořádek chci říct, že nyní vystupuji nikoliv jako zpravodajka, ale i jako poslankyně. Na úvod bych také ráda poděkovala za jednání mezi prvním a druhým čtením, která byla neformálního charakteru a proběhla, kde jsme i řadu věcí a našich námitek mohli diskutovat. 

Tady k tomu návrhu, já už jsem to říkala několikrát, máme řadu výhrad. Ty už jsem několikrát opakovala. Dneska bych ráda ještě zdůraznila, že vlastně zneužívání sociálních dávek už jsme sem zde na tuto půdu nesli již v minulém volebním období a v tomto volebním období jsme jej předložili opět znovu, ale bohužel poslanci vládní koalice nám to zablokovali. Náš návrh měl víc jak sedm desítek konkrétních změn. A do určité míry i vítáme, že některé tyto naše návrhy byly zapracovány i do této takzvané superdávky. 

Namátkou, co tam bylo uvedeno, uvedu alespoň definici minimálních technických, hygienických a dalších standardů platných pro nemovitosti, na které se vyplácejí sociální dávky, či historicky první zavedení režimu pracovní neschopnosti pro příjemce sociálních dávek v evidenci Úřadu práce, kteří jsou dlouhodobě bez zaměstnání. 

A jak už jsem říkala, my k tomuto návrhu máme opravdu některé zásadní výhrady a tyto naše výhrady se týkají jak konkrétních podmínek podoby nové dávky a nároku na ni, tak i sankční stránky celé věci, tedy toho, jak skutečně efektivně zamezit zneužívání sociálních dávek takzvaně nepřizpůsobivými a jak zároveň nediskriminovat a nevyloučit ze systému lidi, kteří skutečně sociální pomoc státu potřebují, a buď pracují, nebo objektivně pracovat nemohou, nebo se dostali do nějaké krátkodobé tíživé životní situace.

Takže mi dovolte představit dvanáct pozměňovacích návrhů, které v tuto chvíli předkládám. 

V prvním pozměňovacím návrhu, který má číslo sněmovního dokumentu 6079, navrhuji do tohoto zákona doplnit možnost Úřadu práce vyzvat člena domácnosti, který deklaruje svou pracovní neschopnost pro účely dávky a jejíž délka přesáhne za období od přiznání této dávky 380 kalendářních dní, aby se podrobil přezkoumání svého zdravotního stavu u odborného posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu České správy sociálního zabezpečení nebo u jiného poskytovatele zdravotních služeb určeného Úřadem práce.

Důvodem tohoto návrhu je snaha o sjednocení podmínek režimu pracovní neschopnosti a takzvané nemocenské u zaměstnanců a příjemců sociálních dávek tak, aby stejně jako u zaměstnanců byli i příjemci dávky státní sociální pomoci nacházející se v pracovní neschopnosti po 380 dnech jejího trvání podrobeni kontrole zdravotního stavu specializovaným posudkovým lékařem a aby bylo případně rozhodnuto o jejich invaliditě či o ukončení této, v uvozovkách, pracovní neschopnosti, protože není do budoucna možné, udržitelné a spravedlivé, aby zde někdo setrvával v pracovní neschopnosti třeba pět, sedm nebo i deset let a vesele přitom pobíral veškeré dostupné sociální dávky bez jakéhokoliv zapojení se do pracovního procesu nebo rekvalifikace a stát by neměl ani žádnou informaci o jeho skutečném zdravotním stavu a nemohl ho ani jakkoli přezkoumat, byť, když se jedná o zaměstnance, tak tam k tomu samozřejmě dochází a po určité době, pokud zaměstnanec z objektivních důvodů nemůže pracovat, je nemocný, tak si buďto zažádá o invalidní důchod, nebo si prodlouží podpůrčí dobu a podobně.

V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 6080 navrhuji totéž, tedy přezkoumání zdravotního stavu v režimu pracovní neschopnosti u odborného posudkového lékaře nebo u jiného poskytovatele zdravotních služeb určeného úřadem práce, ovšem tentokrát ve variantě po 730 dnech trvání této pracovní neschopnosti. Je to takový alternativní návrh. 

V dalším návrhu pod číslem 6026 tak navrhuji, aby se pro účely posuzování nároku na dávku státní sociální pomoci nepřihlíželo k vlastnictví jedné nemovitosti, která nesplňuje požadavky, parametry a standardy definované tímto novým zákonem pro byt či jiný prostor určený k bydlení, například pro stavbu pro individuální nebo rodinnou rekreaci. Zdůrazňuji, že se musí jednat jen o jednu stavbu vedle bytu, který příjemce dávky nebo žadatel o ni využívá k bydlení. Pro zjištění, zda se k této uvedené a takto definované stavbě, tedy k nemovitosti či prostoru, který nesplňuje příslušné standardy, nelze v nich bydlet, ani je pronajímat, bude či nebude přihlížet, bude existovat v zákoně lhůta tří let pro provedení kontroly stavebním úřadem pro případ nebytových prostor, anebo pro provedení kontroly úřadem práce, který má v gesci bytové standardy. Takže když to vezmu do praxe, jedná se například o osoby, které mají nějakou malou chatičku na zahradě. Zdá se nám to, že je to důležité z hlediska toho, že u majetkového testu pak tady vzniká nepoměr, kdy někdo například vlastní lukrativní stavební pozemek, lesy a jiné nemovitosti, a ten by vesele mohl pobírat sociální dávku dál, kdežto například důchodce, který má opravdu nějakou rekreační chatu na zahradě, rád tam jezdí alespoň na víkendy nebo na léto, tak tomu by po třech letech byla tato dávka odebrána. Takže alespoň touto cestou se kompromisně snažíme napravit vlastně majetkový test. Jde mi hlavně o to, aby sociálně ohrožené osoby či rodiny, které se nacházejí v příjmové chudobě nebo dočasné existenční krizi a současně, pokud mohou, tak pracují, nebyly nuceny se zbavovat kvůli nároku na dávku, například nějaké právě, jak jsem říkala, rekreační minichatky nebo garáže, ve kterých nelze bydlet. Takže v těchto jasných, daných případech, které by podléhaly státní kontrole, nechceme omezovat vlastnická a majetková práva občanů tím, že je budeme zákonem nutit k jejich prodeji. 

V dalším návrhu, který je veden pod číslem 5894, tak tady navrhuji změnit a rozšířit definici zranitelné osoby v případě příjemců příspěvku na péči, tedy vážně zdravotně postižených občanů závislých na pomoci jiných osob. Vláda zde navrhuje, aby zranitelnými osobami právě pro potřeby tohoto zákona nároku na dávku, byli pouze lidi, kteří pobírají příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni závislosti. To je zcela objektivně naprosto nedostatečné, když si uvědomíme, že příjemci příspěvku na péči v I. stupni závislosti jsou lidé, kteří nezvládají až čtyři základní životní potřeby, navíc osoby v I. stupni závislosti nad 18 let už skoro 10 let pobírají příspěvek na péči ve výši, vážení, 880 korun měsíčně, to znamená, že si mohou dovolit opravdu zaplatit minimální, minimální péči během měsíce. Takže proto z těchto důvodů navrhuji, aby zranitelnými osobami ve smyslu tohoto zákona byli všichni poživatelé a příjemci příspěvku na péči bez ohledu na jeho stupeň. 

V dalším návrhu 5893 navrhuji dále změnit definici zranitelné osoby v zákoně ohledně věkové hranice a snížit ji z vládou navrhovaných 68 let na 65 let. Navrhuji, aby za zranitelnou osobu právě pro posouzení nároku na dávku byly považovány všechny osoby nad 65 let, pokud jimi nejsou již od nižšího věku z jiných zákonem taxativně vymezených důvodů. 65 let je nyní hranice, která je vyšší než zákonem v letošním roce definovaný věk pro vznik nároku na starobní důchod a je to i věková hranice, která je výrazně vyšší než průměrný věk, takzvané dožití ve zdraví v České republice. Současně se jedná o hranici, kterou považujeme za maximálně přípustnou pro vznik nároku na starobní důchod. To znamená, že i ze zdravotních a dalších důvodů jsou lidé starší 65 let zcela jistě velice často sociálně a ekonomicky zranitelnými osobami. 

V dalším návrhu s číslem 5995 navrhuji změnit definici - opět - zranitelné osoby v případě rodičů pečujících o nezaopatřené děti. Navrhovaná úprava do čtyř let věku dítěte, respektive do sedmi let věku v případě osamělého rodiče, je nedostatečná. Nízkopříjmoví rodiče, zejména ti osamělí, například samoživitelé, jsou zranitelní ve smyslu povinnosti pečovat o své děti, v kontextu toho i z důvodu vyšších životních nákladů po celou dobu péče o dítě. A proto navrhuji, aby se za zranitelnou osobu považovalo i dítě do 10 let věku.

V pozměňovacím návrhu pod číslem 5797 pak navrhuji, aby se za příjem pro potřeby tohoto zákona a pro posouzení nároku na dávku státní sociální pomoci považovaly dávky důchodového pojištění po odečtení částky 1 000 korun od jejich měsíčního součtu u každé jednotlivé osoby, která o tuto dávku žádá. Tedy navrhuji, aby částka 1 000 korun nebyla u příjemců důchodů počítána do jejich takzvaného pro účely přiznání či nepřiznání dávky rozhodného příjmu. Jde o určitou kompenzaci všech opatření současné vlády namířených proti příjemcům důchodů, například typu snížení mimořádné valorizace důchodů v roce 2023 a nebo změny valorizačního schématu u řádných vorizací a zrušení dlouhodobého mechanismu mimořádné valorizace tak, jak jsme ji znali.

V dalším návrhu pod číslem 5772 reflektujeme současný nepříznivý demografický vývoj a za účelem podpory rodin a domácností, jejichž součástí jsou malé děti, na které některý z rodičů pobírá rodičovský příspěvek, umožňujeme započítat splátky hypotéky jako náklad na bydlení, a to spolu s vlastnickým paušálem až do výše normativního nájemného v dané lokalitě. A cílem tohoto pozměňovacího návrhu je přispět k větší ekonomické stabilitě rodin s malými dětmi čerpajících hypotéku na vlastní bydlení. A tento návrh by hlavně umožnil překlenout rodinám s malými dětmi čerpajícím nějaký úvěr na bydlení náročné životní období, tedy dobu, kdy tyto rodiny žijí hlavně z pracovního příjmu jednoho z rodičů, protože druhý pečuje o své dítě do čtyř let věku v domácnosti a pobírá pouze rodičovský příspěvek. Tento návrh vychází hlavně z mého přesvědčení, že neexistuje žádný důvod, pro který by měl stát v rámci navrhované reformy podoby státní sociální podpory více podporovat rodiny, které si zajišťují bytové potřeby prostřednictvím komerčního nájemného, před rodinami, které zodpovědně usilují o stabilitu svého bydlení a zavázaly se ke splácení spotřebitelského úvěru na bydlení. 

Prakticky je tento pozměňovací návrh poměrně velmi jednoduchý. Dává i ty, co se opravdu snaží, pořídili si vlastní bydlení, a například jeden z rodičů, ten vydělávající, přišel o práci, tak, než si tu práci najde, tak zkrátka aby měl jistotu, že nebude muset například prodat byt, protože nejsou schopni utáhnout splátky a podobně. 

Další tři pozměňovací návrhy pak podávám společně se svým kolegou Patrikem Nacherem. V pozměňovacím návrhu pod číslem 6151 navrhuji, aby se za příjem rozhodný pro přiznání nové sloučené sociální dávky považoval až příjem po odpočtu 50 % z celkového objemu exekučních srážek žadatele. Vládní návrh totiž znevýhodňuje pracující osoby v exekucích. Je pro ně silně demotivační z hlediska ochoty přejít do legálního zaměstnání nebo v něm setrvat a spíše naopak posiluje jejich motivaci získávat příjmy na černém trhu práce a dostávat peníze takzvaně na ruku. To proto, že do výše příjmu rozhodného pro výpočet nároku na případné sociální dávky, v tomto případě dávku státní sociální pomoci, se jim započítává pracovní příjem celý, tedy před odečtením těchto srážek, nikoliv jejich příjem reálný. Je tak tedy zásadně zkreslené, kolik peněz k životu má osoba, respektive celá její rodina nebo domácnost, v exekuci fakticky k dispozici.

Tato změna by za prvé mohla částečně motivovat osoby v exekucích k navyšování jejich legálních pojištěných příjmů a tím by přinesla i vyšší daňové a pojistné odvody do veřejných rozpočtů, a naopak mohla by vést ke snížení objemu nelegálního zaměstnávání. Současně by alespoň dílčím způsobem odstranila několikanásobnou systémovou diskriminaci osob v exekucích, které poctivě své závazky splácejí formou srážek ze mzdy z řádného pojištěného zaměstnaneckého poměru a kvůli kombinaci tragicko nízko nastaveného měsíčního nezabavitelného minima a faktické nemožnosti dosáhnout na jakoukoliv sociální dávku musí dlouhá léta často i s rodinami žít v opravdu nedůstojných podmínkách příjmové, materiální i existenční chudoby. 

Současný rozsah a objem exekucí, ve kterých se nachází, je zhruba 700 000 občanů plus jejich rodiny. Je to závažná společenská rakovina s masivními ekonomickými a rozpočtovými dopady, ze které nepřijatelným způsobem těží hrstka soukromých exekutorů s nemorálními bezpracnými zisky. Stát tady musí bezpodmínečně a radikálně zasáhnout. Tento můj pozměňovací návrh, který podávám společně s kolegou Patrikem Nacherem, je k tomu určitě prvním krokem. Je to motivace k tomu, abychom se alespoň pomalými krůčky snažili dostávat lidi ze šedého trhu práce zpátky na legální pracovní trh, aby tito lidé nebyli nedůstojně nuceni dostávat výplatu takzvaně na ruku, aby byli schopni zaplatit nájem, aby byli schopni koupit si základní potraviny a podobně. 

Tento jev u těchto lidí, kteří mají i mnohačetné exekuce, je bohužel velmi problematický i v budoucnu, když budou chtít například odejít do starobního důchodu. To znamená, že pokud nepracovali, tak samozřejmě nehradili ani sociální pojištění, byli celou dobu mimo ten systém a později v důchodu stejně budeme nuceni to sanovat sociálními dávkami. Takže je to opravdu situace, kdy se můžeme alespoň část těchto lidí pokusit díky této motivaci dostat zpátky na legální pracovní trh.

V dalším pozměňovacím návrhu s číslem 6152 pak navrhujeme, aby se za příjem rozhodný pro přiznání dávky státní sociální pomoci považoval až příjem po odpočtu 50 % z celkového objemu insolvenčních srážek dané osoby. Tato navrhovaná změna by také motivovala osoby v mnohačetných exekucích k přechodu do režimu v oddlužení, tedy insolvence, tedy do režimu, kdy daná osoba musí přiznávat všechny své příjmy, včetně pracovních, a své závazky alespoň částečně splácet a zároveň také získávat své příjmy legálním pojištěným zaměstnáním. Změna by přinesla určitě i vyšší daňové a pojistné odvody do veřejných rozpočtů. 

V dalším pozměňovacím návrhu 6153 společně také s kolegou Patrikem Nacherem navrhujeme, aby se za příjem rozhodný pro přiznání dávky státní sociální pomoci považoval až příjem po odpočtu insolvenční srážky. Důvody jsou pochopitelně stejné jako v našem předchozím pozměňovacím návrhu, s tím, že tato varianta je více motivující a osobám v insolvencích umožňuje důstojnější život. Tady je potřeba si uvědomit, že lidé, aby mohli jít do insolvence, musí mít prvně příjmy, musí vykazovat příjmy. To znamená, že oni už musí být někde zaměstnaní. 

Ještě bych tady ráda dodala jednu důležitou věc. Velký problém u zaměstnávání právě lidí v exekucích je to, že zejména u malých a středních zaměstnavatelů dochází k tomu, že je prakticky nechtějí zaměstnat kvůli vysoké administrativě. Tady bych ráda apelovala i na Ministerstvo spravedlnosti, aby toto odstranili a umožnili tak lidem v exekucích vrátit se právě zpátky na legální pracovní trh, že tuto velkou administrativní zátěž vezmou jednotlivým zaměstnavatelům a převedou je například na samotné exekutory. 

V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem 5994 pak navrhuji, aby v případě, že pokud člen domácnosti, jejíž členové pobírají novou sloučenou sociální dávku, odmítne vykonávat veřejnou službu stanovenou mu Úřadem práce jakožto součást jeho individuálního akčního plánu, zastaví Úřad práce výplatu této dávky od splátky náležející za kalendářní měsíc, od kterého měla být tato veřejná služba vykonávána. Jde o nastavení férových podmínek pro všechny příjemce dávky tak, aby nárok na ni byl opravdu úzce provázán s pracovní aktivitou, ať už v podobě zaměstnání, rekvalifikace, či výkonu veřejné služby u osob, které jsou práceschopné. Samozřejmě respektuji právo každého občana žít si po svém a nepracovat, ale v tom případě se sám dobrovolně musí vzdávat práva být financován z peněz daňových poplatníků, tedy lidí, kteří pracují a kteří tyto dávky financují. 

V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem 5998 navrhuji z nové dávky sociální pomoci vyjmout složku na dítě a ponechat ji v rámci státní sociální podpory a příslušného zákona v účinnosti v dosavadní podobě přídavku na dítě. Přídavek na dítě je zásadně důležitou sociální prorodinnou dávkou určenou primárně dětem, respektive na výchovu dětí, a na uspokojení jejich potřeb. Její charakter je velmi specifický a nezaměnitelný a není vhodné podřazovat tuto funkční a občanům důvěrně známou dávku do jiného systému s dávkami, které jsou svým charakterem, konstrukcí i účelem zcela odlišné. 

Dalším hlavním důvodem, proč chceme právě přídavek na dítě ponechat samostatně, je i to, aby bylo například orgánům sociálněprávní ochrany dětí v případech rodin, kde je péče o děti zanedbávána vážným způsobem, procedurálně a technicky umožnit díky samostatné existenci této dávky nakládat s ní ve prospěch dítěte napřímo. To znamená, že by mu například přímo koupili obědy ve škole, školní pomůcky nebo zaplatili jiné mimoškolní aktivity, jako jsou různé vzdělávací kroužky a podobně, což by vlastně v případě přeřazení přídavků na dítě pod takzvanou superdávku bylo velmi obtížné. 

I v tomto duchu - avizuji to tady dopředu - předložím na výboru pro sociální politiku návrh usnesení, ve kterém budu chtít vyzvat pana ministra i Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby připravilo příslušný návrh pro tyto změny, aby přídavek na dítě u rodičů, kteří opravdu péči zanedbávají, byl vyplácen přímo pro potřeby dítěte, na konkrétní věci. 

To byly pozměňovací návrhy k sněmovnímu tisku 799. Ještě co se týká sněmovního tisku 800. Tam v návrhu pod číslem dokumentu 5998 právě v souvislosti se změnami, které navrhuji učinit ve vládním návrhu číslo 799, konkrétně v případě ponechání přídavku na dítě ve stávající legislativní a praktické podobě, navrhuji i příslušné nezbytné legislativní a formulační úpravy v bezprostředně souvisejícím prováděcím sněmovním tisku číslo 800. Adresně pak v zákoně o státní sociální podpoře, jehož je přídavek na dítě nyní součástí. 

To by bylo nyní vše z mých pozměňovacích návrhů a já vás tímto chci poprosit o jejich podporu v zájmu všech slušných a pracujících občanů této země a také v zájmu toho, abychom konečně minimalizovali zneužívání sociálních dávek nepřizpůsobivými, abychom se postupně začali zbavovat toho nemravného obchodu s chudobou. 

Děkuji.