No, vidíte, pane ministře, já zrovna mám připraveny nové skutečnosti, protože mě oslovil pan generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, kdy se mi snažil vysvětlit, že tyto poplatky nejsou daní a že bych měla hluboce přehodnotit svoje stanovisko ve druhém čtení, co jsem tady řekla na mikrofon. 

Já jsem byla tak hodná, že jsem vlezla do všech materiálů, které existují v rámci mezirezortního připomínkového řízení, kde Ministerstvo financí vzneslo zásadní připomínky, kdy říká to stejné, co já. Poplatek je daní podle daňového řádu. Dokonce jsem si to všechno vytahala. Má ctěná kolegyně, paní profesorka Válková, by mě doplnila. 

Kdy vám dokážeme, že poplatky v této formě jsou daň. Kdy Ministerstvo financí tady jasně odůvodňuje své zásadní připomínky: S ohledem na nově přijatou šíři předmětu rozhlasových a televizních poplatků je neefektivní a neudržitelné, aby byl poplatek nadále pojímán jako soukromoprávní pohledávka. Svou povahou jde zjevně o veřejnoprávní nedobrovolné plnění, vybírané entitou veřejného práva, a to případně i silou.

Já jsem byla tak krásně připravena. Myslíte si, že se dostanu ke slovu, když jste to zablokovali na 12 hodin? No, nedostanu se ke slovu. Jak mám teď uplatnit své nové skutečnosti? No, neuplatním své nové skutečnosti. 

Chci, aby lidé věděli, že to je daň, že platí daň, že je to daní. Pokud se to nebude řídit podle daňového řádu, tak je to špatně, musí se to narovnat. Víte, co je největší problém? Že byť Ministerstvo financí svoje zásadní připomínky uplatnilo v rámci mezirezortu, tak vypořádání je, že to stáhlo. Oni svoje zásadní připomínky stáhli bez jakéhokoliv vypořádání.

Na koho jste zaklekli, pane ministře? Na ty úředníky jste zaklekli, aby to chudáci stáhli? No a vidíte, já tu diskusi chci.