Superdávka není super pro rodiny s dětmi.
A speciálně ty, které žijí v nájmu a mají děti aspoň dvě. Reforma snižuje přídavek na dítě a místo reálných nákladů na bydlení počítá se směšně nízkými normativy. Domácnost se dvěma dětmi, která žije z nižší mzdy než 54 tisíc, zůstává po zaplacení existenčních nákladů kvůli reformě pod hranicí chudoby.
Zelení chtějí: Změnit výpočet normativů tak, aby odpovídal místu, kde rodina žije, ne jen ministerské tabulce.
BTW: V Česku se v roce 2024 narodilo nejméně dětí od konce 18. století. Proč asi?

Superdávka není super pro samostatně žijící důchodce a důchodkyně.
“Zbourej dům po babičce.” Protože jinak ji platby za energie v ní zruinujou. Typicky o samotě žijící seniorky s průměrným důchodem v energeticky náročném domě budou mít problém zaplatit vyšší výdaj na energie než 4000 korun. I s dávkou skončí pod hranicí chudoby.
Zelení chtějí: Zvýšení dávky pro osamělé seniory a seniorky podle jejich reálných nákladů na bydlení. 

Superdávka není super pro rodiče samoživitele.
230 tisíc rodičů samoživitelů vychovává děti starší sedmi let. Podle reformy tak NEMAJÍ status zranitelné domácnosti a nový výpočet jim sníží pomoc s bydlením a energiemi o tisíce korun. Nejznatelněji v krajských městech.
Zelení chtějí: Navázat zranitelnost na dobu studia dětí, tj. až do 26 let. 

Superdávka není super pro lidi v oddlužení.
Práce načerno bude i po reformě dávek pro lidi v oddlužení mnohem logičtější. Superdávka se totiž snaží být tak přísná a dávky snižovat tak rychle, že pokud si člověk v oddlužení vydělá 10 000 navíc, reálně skončí 3000 v mínusu. Dávky se totiž vypočtou z příjmu před exekuční srážkou - z peněz, které lidi stejně nikdy neuvidí. A to se vyplatí, Horste. Jak po nich můžeme chtít splácet ty dluhy?
Zelení chtějí: Snižovat dávky pozvolně se zvyšováním příjmů. Vypočítávat dávky z reálného disponibilního příjmu. Motivaci k legální práci (protože jednou budou tihle lidé potřebovat důchody).

Superdávka není super pro Českou republiku!
Špatná reforma dávek se ale týká nás všech. Celé České republiky. V době, kdy má víc a víc lidí problémy s uplacením základních nákladů na bydlení, energie, potraviny, odkládá zakládání rodiny nebo se dostává do dluhových pastí, by měl náš stát pomáhat dostávat je zpátky nahoru. Místo toho ale hrozí, že budeme mít zákon, který udržuje lidi na hraně přežití. Sami tak vystavujeme demokracii v Česku testu. Pokud necháme ty ohrožené skupiny jejich osudu, nemůžeme se pak divit nárůstům extremistických tendencí nebo nízké porodnosti.

Mysleme jednou víc dopředu!