Takže?

EU si bude muset vybrat: buď pojede dál na vlně válečné psychózy, doprovázené růstem veřejných výdajů, dalším zadlužením a pádem do krize (nerozebírám teď nárůst moci silových složek státu, státní byrokracie, dalších regulací a netržních opatření) nebo zkusí ozdravit svou ekonomiku (třeba zrušením Green Dealu).

Nelze mít obojí.

Můj odhad je, že nakonec zvítézí košile, bližší kabátu. Po nějakou dobu (možná pár let) budeme poslouchat silácké řeči, harašení neexistujícími armádami a zbrojními systémy, než se definitivně zjistí, že na nákladnou válečnou přípravu a zbudování reálných obranných kapacit opravdu nejsou zdroje, že to vysoce přesahuje možnosti evropských ekonomik. Dále se zjistí, že bez Ameriky není, kdo by to celé lídroval, protože stávající politická garnitura EU se stala nevěrohodnou. A konečně se zjistí, že pro toto dobrodružství chybí voličská podpora, což se postupně projeví ve volbách a pokusy o jejich administrativní rušení či jiná fixlování to jen oddálí, ale nezastaví.

Pak přijde čas na jiná řešení. Ovšem už s jinými politickými reprezentacemi v čele. Proto ty stávající tak vyvádějí. Tuší, že se blíží jejich postupná výměna.