V dnešní době čelí evropský průmysl řadě výzev, mezi nimiž je jedním z největších, doslova životních a strategických, problémů vysoká cena energií.

Ať už se jedná o výrobu, dopravu nebo jakýkoliv jiný sektor hospodářství, ceny energií mají zásadní dopad na konkurenceschopnost a ekonomickou životaschopnost každé jednotlivé oblasti ekonomiky. 

Pokud chceme, aby náš domácí průmysl zůstal silný a konkurenceschopný na globálním trhu, levné energie musí být prioritou.

Vysoké ceny energií ohrožují konkurenceschopnost

Pro mnohé evropské průmyslové či zemědělské podniky je současný cenový tlak v oblasti energií katastrofální. Vysoké náklady na elektřinu, plyn a další energetické zdroje zvyšují celkové náklady na výrobu a tím i tzv. fixní náklady firem. 

Což má za následek zvýšení cen výrobků, pokles poptávky, a nakonec i ztrátu pracovních míst.

V některých případech se pak podniky rozhodují přesunout výrobu do zemí, kde jsou ceny energií nižší, čímž dochází k odlivu kapitálu a přesunu (trvalé ztrátě) pracovních míst. 

S dalšími neblahými následky – růst nezaměstnanosti a nákladů na sociální dávky, pokles koupěschopné poptávky domácností a spotřeby, hrubého domácího produktu, rozpočtová salda apod.

Představme si například průmyslové podniky v Německu, které čelí drastickému zvyšování nákladů na energie v důsledku politických rozhodnutí, jako jsou úplný odchod od jaderné energetiky, emisní povolenky na výrobu elektřiny z uhlí, vysoké daně na fosilní paliva či sabotážní likvidace plynovodu Nord Stream.

Tyto podniky musí čelit tvrdé konkurenci z jiných částí světa, kde jsou energie levnější – zejména v důsledku absence přísných a drahých environmentálních regulací. To vede k tomu, že část německých podniků zvažuje přesun na východ, do států, kde jsou náklady na energii podstatně nižší. Mimo Evropu.

Emisní povolenky a jejich vliv na ceny energie

Evropská unie zavedla systém emisních povolenek s cílem snížit emise skleníkových plynů. Tento systém, známý jako ETS (ETS I) však má za následek významný růst cen elektrické energie, zejména tam, kde jsou k výrobě elektřiny využívána fosilní paliva (typicky uhlí). 

To  zvyšuje náklady na výrobu elektřiny z uhlí a postupně to vede k riziku  uzavírání neefektivních uhelných elektráren (za které ovšem nemáme náhradu, tak je budeme muset nákladně dotovat) i uhelných dolů. 

A my tomu jen jako ovce se skloněnými hlavami přihlížíme, namísto toho, abychom likvidační a stupidní vizi úplného odchodu od uhlí odmítli a abychom to, že máme dostatek uhelných zdrojů i ložisek uhlí využili jako svoji komparativní výhodu. I proto, že za hranicemi EU odchod od uhlí nikdo neplánuje.

Pokud chceme, aby náš průmysl zůstal konkurenceschopný, musíme vystoupit ze systému emisních povolenek. Tento krok by snížil náklady na výrobu energii pro průmyslové podniky i domácnosti a výrazně by snížil cenu elektřiny. A sekundárně i ceny zemního plynu jakožto substitutu. To je základní ekonomická abeceda.

A umožnil by firmám investovat do inovací a modernizace, aniž by se musely obávat neustálého zdražování energií. Namísto setrvávání v systému, který zvyšuje náklady, by bylo lepší zaměřit se na efektivní a ekonomicky dostupné způsoby snižování emisí, které nezatíží průmysl nadměrnými náklady.

Zelené energie a ideologie vs. realita

Kromě vysokých nákladů na energie se v posledních letech stále více prosazuje i ideologický tlak na úplný přechod na tzv. obnovitelné zdroje energie. 

Ano, tzv. zelené energie, jako je solární nebo větrná energie, mají své marginální doplňkové místo v tzv. energetickém mixu, ale nikdy nebudou schopny nahradit tradiční zdroje elektrické energie. Navíc jsou nestabilní a musí být trvale dotovány z veřejných rozpočtů.

Obnovitelné zdroje energie rovněž vyvolávají nutnost obrovských investic do infrastruktury – do přenosové soustavy.

Dále existují technické limity, například pokud jde o skladování energie z obnovitelných zdrojů a o schopnost těchto zdrojů poskytovat stabilní a levnou energii v požadovaných množstvích.

Místo toho, abychom podléhali nesmyslnému ideologickému tlaku a stavěli zelené energie na piedestal bez ohledu na ekonomické dopady tohoto procesu, měli bychom se v energetice soustředit na realistické cesty. 

To zahrnuje mj. investice do výzkumu a vývoje nových technologií pro skladování (akumulaci) energií a zajištění energetické bezpečnosti a dostupnosti pro všechny sektory.

Levné a dostupné energie jsou základem pro udržení konkurenceschopnosti našeho průmyslu. Měli bychom se zaměřit na to, jak snížit náklady na výrobu energii, a zároveň hledat rozumné cesty k udržitelnosti celého systému, které nebudou ohrožovat naši ekonomiku.

To musí zahrnovat vystoupení ze zničujícího systému emisních povolenek a podporu technologií, které umožní efektivní a cenově dostupné využívání energie v dlouhodobém horizontu.

Musíme sledovat zájmy našeho hospodářství a našeho státu. Být realisty, nikoli fanatiky ekonomicky zničující zelené ideologie.