Je nám jasné, že úkol není snadný. Zelenskyj musí vypadat před částí EU a Ukrajinou, že se nevzdal, že vyhrál (výhrou je už to, že Ukrajina nepadla do pár dní a projevila neuvěřitelnou statečnost). Putin musí vypadat před Ruskem a zbytkem světa, že vyhrál on, že dostal to, co chtěl (což se děje a stane). Prezident Trump musí vypadat jako mírotvůrce, kterým opravdu je.

Ve skutečnosti nesmí být spokojena ani jedna strana zcela, nebo mír nemůže být trvalý. "Ta hra, kterou hrajeme, se jmenuje vyváženost." Toto dohadování zdánlivě nedopadlo dobře pro nikoho, nicméně paradoxně vyhrál každý z nich v očích svého publika (až na oběti válečné mašinerie, pro které je každá vteřina velmi dlouhá).

Kdo aspoň tušíte, jak funguje americký protokol, hra rukou, skákání do řeči, říkání v první větě, že USA bude mít problémy bez reflexe násobné síly, než má druhá supervelmoc... Bez kravaty a obleku přijít do Bílého domu nezvládl ani velký Mao, ale hlavním problémem byl způsob jednání, který ovšem pro občany bývalého Sovětského svazu problematický být nemusí stejně jako "nepoděkování".

Dobrým argumentem ze strany Zelenskeho v úvodu bylo, že Biden byl jejich legitimně zvolený prezident, což je smutná pravda a realita. J. D. Vance řekl tak jako já před Silvestrem z DC, že je potřeba občas poděkovat, ne pouze donekonečna žádat o další prostředky a zároveň dalším zemím nevyhovět vůbec v ničem.

Můj osobní pohled na tento konkrétní rozhovor je prostý. Krom toho, že jsem to nezažil, kdyby se mnou někdo takto "diskutoval" v mé kanceláři na politické úrovni, okamžitě schůzku přeruším a dotyčného vyhodím.