Podobně jako v jeho předchozím prezidentování, i nyní se očekává, že USA budou pokračovat v ochranářské obchodní politice, která se zaměří i na Evropu, včetně České republiky.
Země, která je silně závislá na exportu, se tak ocitá v ohrožení, přičemž naše nepřipravenost čelit těmto výzvám je více než alarmující.
Česká republika je součástí EU a má rozsáhlé obchodní vazby s USA, přičemž mnohé české firmy vyvážejí své produkty na americký trh.
Jakékoli nové celní bariéry, které Trumpova administrativa zavede, mohou mít zásadní vliv na konkurenceschopnost českých exportérů. Hrozba vyšších cel na automobily, elektroniku či strojírenské výrobky může vést k propadu příjmů českých firem a tím i daňových příjmů českého státního rozpočtu. V ohrožení jsou tisíce pracovních míst českých občanů.
Kromě toho by některé české firmy mohly čelit krachům - zejména menší podniky, které nebudou schopny absorbovat nárůst nákladů spojený s celními bariérami.
Největší problémem se v této souvislosti ovšem ukazuje členství České republiky v Evropské unii. Protože toto členství nám zakazuje a znemožňuje dělat vlastí vnější obchodní politiku – ta je čistou doménou Evropské komise. Tento orgán určuje, jaké mají být celní sazby všech členských států vůči tzv. třetím zemím, včetně USA.
Z hlediska stupně integrace se tento model označuje jako celní unie – všichni její členové musí mít stejná dovozní cla ve všech komoditách vůči nečlenským státům.
Možná je to někdy dobrý sluha, i když i o tom lze pochybovat, ale jednoznačně je to špatný pán. Mnohem lepší variantou je mít jako stát možnost si vzájemné obchodní vztahy (export - import) s cizími státy vyjednat a nastavit sami. Je to mnohem operativnější, rychlejší a pružnější.
Vidíme to mj. na příkladu Mexika, které si velice rychle vyjednalo s USA a Trumpem jiný model, než vzájemné zvýšení celních bariér.
Pojďme touto cestou.