-------
Nemám žádné ekonomické vzdělání, jsem jen matka od rodiny. A myslím si, že nemůžeme rozdělit víc než to, co vybereme. Rozumím tomu, že sport je podfinancovaný. Ale podfinancovaná je i péče pro děti. Podfinancované je zdravotnictví. Podfinancované je školství. Zjevně je podfinancovaná i armáda. A na všechno nemáme. Jakmile schválíme další mandatorní výdaj, tak dříve nebo později se dostaneme na částku 100 %.
V tom okamžiku můžeme zrušit celou politiku, protože politika po každých volbách je debata o prioritách. A různé politické strany, zejména ty vítězné ve volbách a potom po volbách přece různé priority různým způsobem podporují. My jdeme cestou mandatorních výdajů a indexace. To znamená, slibujeme a zákonem se zavazujeme, že různým skupinám lidí, například učitelům, například lékařům, například hasičům, z dobrých důvodů a pro mě naprosto pochopitelných, slibujeme indexaci mezd a různým skupinám lidí, v tomto případě handicapovaným sportovcům z naprosto pochopitelných důvodů, proto můj první pohled byl na mého ctěného kolegu, a s velkou lítostí to říkám, ale způsobíme tím obrovské problémy pro státní rozpočet.
A pevně doufám, že tady po mně vystoupí nějaký ekonom, někdo jiný, kdo by to jinak než já jako matka od rodiny, která vidí rodinné rozpočtování tak, že nemůže vydat víc než tolik, kolik vybereme od daňových poplatníků.
Já vám rozumím, vážení kolegové. Byla jsem tady celou dobu při minulém
jednání, při debatách o hřebčínu Napajedla. Hřebčín Napajedla byl přece
typický příklad takového dobra za peníze daňových poplatníků. A dnes
jsme tady v podobné situaci. A já jsem za těch 2,5 roku zažila už
spoustu indexování a spoustu pevně daných zákonných slibů, že budeme na
nějaké dobré účely vydávat státní peníze.
Ale já jsem tu také v pozici strážce rozpočtu a toho, co mí daňoví poplatníci, mí voliči odvádějí do státního rozpočtu. A já si myslím, že si to nemůžeme dovolit, protože pokud dáme na každý bohulibý účel v tomto státě, a věřte mi, že já bych jich ve svém senátním obvodu našla spousta a vy každý určitě také, tak pokud každému bohulibému účelu slíbíme nějaké peníze, tak to zaplatí naše děti s obrovským deficitem.
A protože dáváme indexaci a vydáváme ze státního rozpočtu další a další finanční prostředky například na hřebčín Napajedla, například na centra pro handicapované sportovce, tak se dostáváme do paradoxní situace. Na půdě Senátu proběhla minulý týden konference o eutanázii, ze které vlastně vyplynulo, že problémy podfinancované sociální oblasti, nedostatku financí v paliativní medicíně, budeme řešit zákonem o eutanázii.
Do takových důsledků se dostáváme. Tak já, vážení kolegové, pro to nemůžu zvednout, protože kdyby záleželo na mně, tak bych peníze, které dáváme někam jinam, dala do sociální péče, protože to je oblast na rozdíl od sportu, ke které všichni směřujeme, všem nám nakonec odcházejí rodiče a všichni se tam nakonec dostaneme.
A mimochodem na minulém jednání Senátu se tady hodiny debatovalo o tom, že budeme potřebovat obrovské finance na zbrojení. Moc by mě zajímalo, kde je vezmeme. Můj kolega řekl, že si půjčíme a že to daňový poplatník neucítí. Tak já vám musím říct jako matka od rodiny, s rodinným hospodařením, že to tady sakra pocítí. Každý další dluh, který si vezmeme. A jestli my tady v pozici budeme vydávat další a další finanční prostředky na různá dobra, tak to naše děti pocítí ještě víc.
A netvařme se, prosím, že to není pravda. Dívám se na předsedu hospodářského výboru, kterého považuji za příklad ekonoma v této jednací síni, a pevně doufám, že mi to někdo ekonomicky vysvětlí, jak to ta další vláda a další vlády budou dělat, když všech 100 % finančních prostředků dáme na mandatorní výdaje. Pak můžeme zrušit Poslaneckou sněmovnu i Senát.
Děkuji, že jste mě vyslechli a že má slova berete vážně.
