Od pana předsedy je to však výrok pikantní až demagogický. Takový musí být pro každého, kdo zná situaci u nás, i procesy, kterými se v Evropské unii rozhoduje. Měl to být totiž především evropský výbor sněmovny, kdo tuto diskuzi už dávno měl vést, tím spíše, je-li veden vlivným členem rozhodující vládní strany. Jak víme od svých zahraničních kolegů, jinde se pro jednání v unijních institucích dojednávají pozice chránící národní zájmy země napříč politickým spektrem. ODS však tuto potřebu nemá. Diskuzi (zejména tu s opozicí) odmítá, i když ji sociální demokraté požadují ve sněmovně, a vyzývá k ní celá horní komora parlamentu.
Další „pikoškou“ předsedy Bauera je starost o „zakrytí pravých příčin krize“ od zastánců neoliberální ekonomie, jejíž bezbřehé uplatňování je prapříčinou krize, jak dnes přiznávají i pravicoví ekonomové. Také výrok o „příliš nákladném sociálním modelu a neefektivním vynakládání prostředků z evropských peněz“ lze studentům demonstrovat jako zdařilý pokus uplatnění hesla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Od člena vládní koalice, jejíž ministři a náměstci ministrů jsou již trestně stíháni za korupci, tedy za rozkrádání i toho mála, co v sociálním systému ČR ještě po škrtech ve státním rozpočtu nechali, to skutečně zní podivně a naší důvěryhodnosti to nepřidává. Mimo polemiku s článkem jsem přesvědčena, že pokud se ukáže, že ČR nevyčerpá desítky dojednaných miliard z evropských fondů ( soc. dem. vládou byla pro nás vyjednána nejvyšší částka na hlavu ze všech zemí EU), měli by být příslušní ministři postaveni před soud, protože tím naše občany prostě okradli.
Otázka, zda se ČR nestane vůči finančnímu světu nedůvěryhodnou, když naše banky nebudou pod centrálním dohledem, je zřetelně i pro pana kolegu otázkou jen řečnickou. Politika ODS až fanaticky prosazovaná v EU nás dostala do situace, kdy nikoho nezajímá, zda ČR chce nebo nechce být členem bankovní unie. Evropská demokracie nám ale umožňuje podílet se na rozhodování v EU a vetovat záměr ostatních členských zemí, i když se nás dané rozhodnutí jako země netýká. (nejsme a nejspíš nebudeme zemí eurozóny) To však ostatní země zajímá, protože jich se týká.
Předseda evropského výboru jistě ví, že ze „střednědobého a dlouhodobého pohledu“ nás skutečně poškozuje toto kverulantství mimo realitu, které se skutečnými národními zájmy nemá nic společného. Ujišťuji ho však, že politickou důvěryhodnost tímto krokem ztratit nemůžeme. Tu už dávno nemáme díky neschopnosti domluvit se v evropské agendě ani uvnitř vládních stran a díky svérázným postojům vlády a Hradu. Článek vlivného vládního poslance „Oslabí Česko neúčast v bankovní unii?“, na který zde reaguji, je jedním z důkazů. Bude těžkým úkolem pro nového prezidenta moderovat národní diskuzi o pozici ČR nejen v Evropě a získat zpět důvěryhodnost ČR u našich partnerů na mezinárodní scéně.
Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu P ČR
Reakce na článek: Ing. Jana Bauera (ODS) http://www.ods.cz/clanek/3051-oslabi-cesko-neucast-v-bankovni-unii
