Soudce, který v případu rozhodoval, se přesto domníval, že nešlo o bezprostřední ohrožení života dítěte. Doktor práv, který si tak trochu samozvaně (a laicky) zahrál na doktora medicíny, se nechal slyšet, že spor zdravotníků a rodičů mohl být vyřešen „v klidu třeba tím, že by rodiče s dítětem došli za chvíli do nemocnice sami, neboť to mají kousek…“ Záchranáři naopak argumentovali, že dítě nemělo ani tři čtvrtě hodiny po porodu přestřiženou pupeční šňůru, bylo silně podchlazené a nebylo zcela evidentní, zda je v pořádku, či ne. Rozhodovat o dítěti však mají rodiče, nikoliv lékař, tvrdila u soudu advokátka matky a brněnský soudce ji dal za pravdu.
Mohou-li si absolventi českých právnických škol hrát na Asklépia, boha léčitelství, pak se určitě nemohou zlobit, když na případ nenahlédnu pouze z pozice lékaře s dlouholetou praxí. Na rozsudku mi přijde mravně skandálních hned několik věcí. Především mne trápí vzrůstající znevažování profese doktorů-záchranářů. Zneužívání sanitek jako levných taxíků je už tak běžné, že má cenu jej maximálně tak zmínit. Horší jsou opakující se útoky na lékaře, kteří přijedou pomáhat a místo toho jsou vystaveni útokům surovců, opilců, či provokatérů. Počet zdravotníků, které během zásahu okradou o osobní věci a vybavení, také zrovna neklesá. To se má v každé sanitce vozit i policajt, ať je klid?
Pro stav naší společnosti je bohužel signifikantní i postoj matky, která nejdříve neváhá zavolat sanitku, poté nerespektuje rozhodnutí lékaře a nakonec se na něm zahojí o pěkných 100 000 Kč, asi porodného. (Mimochodem, tento lékař mezitím zemřel, a že popotahovaní po soudech, jeho srdci zrovna nepřidalo, je nabíledni.)
Kam jsme se to dostali, že když doktor rozhodne, že miminko musí do porodnice a matka místo toho aby okamžitě pro to udělala podmínky, tak to nerespektuje, musí konat policie, matka se pak soudí a soudce, který porod viděl možná pouze v americkém sitcomu, vykládá cosi o arogantním jednání lékařů, vedených předsudky vůči domácím porodům. Co kdyby se dítěti doma něco stalo? To by ta samá paní žalovala lékaře, že dítě neodvezl? A ten samý soudce by vyvozoval lékařovu trestní zodpovědnost.
Je v lékařském sporu instinkt matky nadřazen úsudku lékaře? Dává-li matka život, má stejné právo jej i brát? Je správné, chtít po lékaři, aby porušil Hippokratovu přísahy, která už od dob antiky ukládá každému doktorovi léčit dle svých schopností a úsudku?
V Brně nešlo o nic jiného, než o život dítěte. A to je někomu málo?