Když vláda svůj údajně protikrizový balíček na snižování schodků veřejných rozpočtů předkládala, tvrdila nám, že se oproti Senátem zamítnuté zářijové variantě liší a měli bychom jej tedy podpořit. Opak je pravdou. Rozhodující položky a parametry zůstaly zachovány. Vláda se nepoučila.
Osobně se domnívám, že vhodnějším pojmenováním je balíček koaličního
zoufalství. Představitelé této vlády slovně stále lpí na zásadním postoji v otázce
snižování daňového zatížení. Jak do tohoto konceptu pasuje třeba zvyšování DPH
a dalších daní?
Jistě, vláda se vymlouvá, že jde jen o dočasný obrat. Prý pouze na tři roky.
Máme ale věřit tomu, že prakticky titíž lidé, kteří za posledních šest let svou
politikou dostali Českou republiku do hospodářské recese, nás z ní také
dostanou a svůj slavný protikrizový balíček ještě slavněji zruší? Asi sotva.
Hovořit o hluboké recesi je zcela na místě. Propad HDP trvá ne dvě, ale už čtyři čtvrtletí za sebou. Od roku 1993 je to poprvé, kdy jsme v tak zoufalé situaci. Spolu s námi sdílí tento osud např. Španělsko, Maďarsko a před volbami v roce 2010 tak omílané Řecko. I další země mají problémy, ale ne tak dlouhodobé. Je také na místě uvést, že všichni naši sousedé zažívají narozdíl od nás hospodářský růst. Zato Česká republika je na tom hůř než v době pádu poslední Klausovy vlády. Ta tehdy také přicházela s úspornými balíčky. Po tom druhém naštěstí padla. Doufejme, že se situace bude opakovat.
Nečasova vláda totiž opakuje stále stejné chyby. Už zvýšení DPH z 10 na 14 % ve snížené sazbě nemělo na objem vybraných prostředků žádný efekt. Zcela logicky. Vždyť prostředků občanů zůstává nominálně stejně a reálně jejich objem dokonce klesá. Je to vidět na vývoji mezd - reálně se meziročně propadly o 1,5 %.
Zajisté, bankovním manažerům platy nadále reálně rostou. Aby taky ne, když bankovní sektor u nás dosahuje největších zisků v Evropě. Úrokové sazby v bankách jsou tak nízké, že drobní střadatelé často zaznamenávají ztrátu.
Středním a nižším příjmovým skupinám se mzdy často propadají i nominálně. Jestliže si ministr Kalousek pochvaluje, jak se zvyšuje míra úspor, měl by dodat, že na to mají vliv jen poslední zhruba dva decily v těch nejvyšších pásmech příjmů. Ano, tito lidé si možná odkládají více. Ostatní ne, a pokud někdo náhodou ano, tak jedině na úkor spotřeby.
Čímž se ovšem kruh uzavírá a DPH se u nás vybírá ve stejném objemu i při výrazně vyšší procentuální sazbě. Je tedy řešením dále zvyšovat spotřební daně, nebo se zamyslet nad zásadními změnami hospodářské politiky, posílení investic a prorůstových opatření, rázně omezit daňové úniky a odstranit křiklavé nerovnosti v odvodech pojistného?
Pánové Nečas a Kalousek byli přímo u toho, když se zadělávalo na všechny naše současné problémy. Seděli v Topolánkově vládě, která zrušila daňovou progresi obvyklou v celém světě od USA po západní Evropu. Hlasovali pro snížení daně ze zisku právnických osob, která je teď absurdně nízká, vlastně jedna z nejnižších v Evropě. A pomohlo to nějak např. zvýšení objemu zahraničních investic? Statistická čísla to neprokazují. Multiplikační efekt se nekonal.
Daňová politika totiž potřebuje zejména dlouhodobou koncepci a důvěryhodnost. Změny nemají být časté a především by měly být předvídatelné, aby jak podnikatelský sektor, tak občané mohli své investice promýšlet dopředu.
Pánové Nečas a Kalousek místo toho uplatňují postup „ode zdi ke zdi“. Bumerang, který před lety vyhodili do vzduchu, se jim teď nepříjemně vrací. Napřed brutálně snížili daně firmám, a když zjistili, že jim v rozpočtu zoufale chybí, tak prostě navýšili DPH. „Občane, mýlili jsme se, a ty to zaplatíš.“ A bude se bezmyšlenkovitě škrtat, škrtat, škrtat, dokud se hospodářství úplně nezastaví a ze spirály propadu už nebude úniku.
Z těchto důvodů a z důvodu naprostého popření elementární politické kultury ze strany vládní koalice (doslova vydírání poslanců a fakt, že rozpočet byl sestavován na základě dosud neschválené legislativy) Senát tzv. protikrizový balíček odmítl. Je to soubor opatření, který krizi neřeší, ale jen dále prohlubuje. A je to také další důkaz vládní nekoncepčnosti a neschopnosti. Je to zoufalství.
Milan Štěch
předseda Senátu PČR
