Ústavní soud měl na miskách vah spravedlnost a časový pres - vybral si lehčí variantu.

To je pozoruhodný precedens.

Termín voleb zvítězil nad právem.

Mě nezbývá než se těšit na další rozhodnutí.

Ať už ústavní soud rozhodne jakkoli, už nepůjde smazat pochybnosti nad dosavadním průběhem volby - ty mohl vyřešit jen ústavní soud a ten na tuhle povinnost rezignoval.

Samozřejmě vnímám, že soud rozhodl jen zčásti - rozhodnutí o ústavnosti zákona o prezidentské volbě teprve přijde.

Zásadní ovšem je, že mně jde o princip. Ústavní zákon požadoval 50 tisíc podpisů k nominaci na kandidaturu.

Já jich předložil více než šedesát tisíc a stát se nanamáhal pravost těchto podpisů nijak ověřit, pouze odhadl, že jich nemám 50 tisíc.

Odhadl to naprosto nevěrohodně a hlavně nekontrolovatelně. U kontroly archů neměli možnost být přítomni ani zástupci kandidátů.

Já žádal jedině spravedlnost, chci v podstatě jediné - ať se ověří, zda jsem měl či neměl potřebnou podporu.

Tohle bohužel Nejvyšší správní soud ani Ústavní soud neřeší - navzdory tomu, že to je přece ta klíčová otázka.

Závěrem bych chtěl říci, že nyní počkám na odůvodnění zamítnutí návrhu na odložení voleb, posléze vyčkám jak rozhodne Ústavní soud o samotné stížnosti a potom zvážíme eventuální další kroky.

Tomio Okamura