Opravdu tak nějak začíná vypadat situace ve společnosti a na české politické scéně. Znaky jakési reality show tolik výdělečné na soukromých televizních kanálech jsou českými zákonodárci vraceny zpět, do podoby jakéhosi ryze českého cirkusu. Jenže i ten český cirkus měl a má slušnou úroveň, která byla a je zaručována celými generacemi profesionálních cirkusových umělců. Jen legendární cirkusová dynastie Berouskových dnes dává jméno hned několika cirkusovým skupinám z cca třiceti v ČR působících cirkusů. Jsou mezi nimi i další jména garantující kvalitu jako Cirkus Jo-Joo (zakladatele Jaromíra Joo), Cirkus Carini (pokračovatelé tradice slavných jmen Alešů a Navrátilů) a další.
Jakási asociace mi evokuje naši českou politickou scénu. Žel, ne v kvalitě práce, ale lehce v tradici určitých jmen. Většina českých zákonodárců - jsou tam prostě někteří již od 90. Let 20. stol., z tzv. popřevratových let a někteří pokračují v další generaci, neb „drtí v poslanecké izolaciů již několik volebních období. Lze se pak divit tomu, co se na politické scéně děje? Evidentně to zde chce změnu a na tradicích přitom příliš nelpět. Snad jen těch masarykovských…
Jistě ne posledním „hitem“ jakéhosi „cirkusu v cirkuse“ je Senátem PČR zpracování, projednání, schválení a podání k Ústavnímu soudu ČR návrhu žaloby z velezrady na prezidenta ČR V. Klause za některé excesy během jeho desetiletého prezidentování. Poslední kapkou v tomto „prezidentském deštíčku“ byla údajně lednová amnestie. Nehodlám zde rozebírat všechny aspekty tohoto kroku či pohledy, které se v této souvislosti objevily a jistě ještě objeví. Jen připomenu některé a zdůrazním jeden, o němž se příliš nehovořilo a nehovoří.
Dovedu pochopit rozladěnost a naštvanost zejména zákonodárců (nejen senátorů, byť právě z nich byli někteří iniciátory tohoto kontroverzního kroku). Prezident V. Klaus byl přehnaně aktivistický. Pohyboval se ve své příslovečné ješitnosti na lajně, často až za lajnou, hracího pole vymezeného mu pro jeho prezidentský mandát Ústavou ČR. Ať to bylo otálení s podpisem Dodatku Evropské sociální charty, Lisabonské smlouvy či návrhy na ústavní soudce nebo způsobu navrhování soudců obecně, případně jeho aktivity v oblasti ekologie, EU atd. Nepromyšlenou šíří amnestie poškodil práva postižených zejména u největších majetkových kauz typu H-systém nebo konkurzních podvodů skupiny kolem soudce Berky. To vše je pravda, resp. fakt, což nelze odestát, ani omluvit. Ale snažit se to vtěsnat, resp. tak nějak naroubovat na institut vlastizrady je značně silná káva. Navíc, není-li tento institut nijak zásadněji rozebrán v režimu nastaveném ústavou.
Jistě, jak se třeba vyjádřil předseda ÚV KSČM V. Filip, který vidí smysl této žaloby v tom, aby „Ústavní soud nastavil nové mantinely pro chování prezidenta republiky pro příští období.“ Další představitel levicové parlamentní strany pan Tejc z ČSSD se raději šířeji nevyjádřil, protože „on nic neinicioval a je mu to v podstatě jedno.“ Senátor za ODS jinak nejznámější a vedle Járy Cimrmana největší „všeuměl“, spíše však největší žijící český populista pan Kubera za vším vidí jen závist a zášť. Podobně i sám „postižený“ prezident ČR V. Klaus chápe krok senátorů, jako dlouhodobé snahy určitých skupin očernit jeho prezidentování. Ve skromnosti sobě vlastní nehovoří (a ani asi nemůže) o tom, že největším množstvím „kaněk“, ať modrých nebo černých pokaňkal své prezidentování on sám.
Nejkomičtější však je, a to je právě onen málo či vůbec ne zdůrazňovaný problém, že právě ti, co usadili a udrželi V. Klause ve funkci prezidenta ČR, a dosud jim např. nevadilo, ba dokonce si notovali, že nerozlišoval mezi čistými a tzv. špinavými penězi, že se spolupodílel na podvodu století v podobě malé i té velké privatizace, že nerespektoval legislativní proces u některých evropských dokumentů, byť byly projednány a schváleny oběma komorami PČR či byl dlouhodobě v kolizi s důsledným plněním svých dalších povinnosti vyplývajících mu z Ústavy ČR, se nyní spravedlivě rozhořčují nebo mlží. To vše zejména mně, osobně vadí v případě zákonodárců z řad KSČM i ČSSD. Hlasy z obou táborů nebo přinejmenším chování a jednání jejich zákonodárců umožnilo, aby se V. Klaus dostal na Pražský hrad, a mohl tam setrvat dvě volební období. Podobně je to však i s jeho nástupcem M. Zemanem. Nechci být špatným prorokem, ale za nějakých, doufám, že v tomto případě jen pět let, budou zákonodárci a mi občané stát možná před podobným problémem. Je až příliš mnoho signálů na to, že mandát M. Zemana aspiruje na pokračování „hradního stylu“ nastoleného předchozím prezidentem V. Klausem.
Šarády kolem podání žaloby na prezidenta ČR za velezradu mi tak nějak evokují odvolávání vlády M. Topolánka v době předsednictví ČR Evropské unii. Předcházela tomu právě druhá volba V. Klause prezidentem ČR. Kdyby KSČM dodržela předvolební sliby a její zákonodárci by všichni vyslovili podporu jistě rovněž ne nejvhodnějšímu, ale ve vztahu k V. Klausovu určitě vhodnějšímu kandidátovi, na němž se ostatní subjekty stojící proti tehdejší ODS - profesoru J. Švejnarovi - shodly, nemusela ČR utrpět ostudu odvolání vlády právě v době předsednictví EU, a obávám se nejen ostudu, ale konkrétní negativní konání v jistě závažných věcech a některé persony zřejmě by se sotva do téměř všech parlamentních politických stran rozlezly (viz p. Dalík atd.). Vláda by do nejdéle půl roku skončila, protože zvolení V. Klause na Hrad měla koalice jako jednu z nepřekročitelných podmínek. A stejně tak je nyní, kostrbatě podávána žaloba na skoro již dosloužilého prezidenta ČR V. Klause.
Podobně kostrbatě se nyní licituje o tom, zda je či není hlasování o návrhu na podání žaloby platné. Senát údajně nehlasoval veřejně. S ohledem na neveřejné projednávání návrhu se lze jen domnívat, jak to bylo. Zda se nadšenci radující se nad tím, že vše je zmatečné, si jen za veřejné hlasování nezaměňují „veřejné hlasování“. Že senátoři hlasovali za zavřenými dveřmi, ještě neznamená, že hlasovali neveřejně, jak měli. Tzn. každý osobně a slovním vyjádřením pro návrh či proti návrhu. Horší by bylo, kdyby skutečně hlasovali jen pomocí hlasovacího zařízení a zvednutím ruky, což sice JŘ senátu považuje za tzv. veřejné hlasování, ale které by pak opravdu bylo v rozporu s tzv. veřejným hlasováním o takovéto materii po jménech osobně. Ale kdo tedy přesně ví, jak to bylo! Senát? Ti co byli hlavními protagonisty (nečíst vystupujícími artisty a cirkusovými umělci) k tomu mlčí, neohrazují se. Ano, jak to tedy vlastně bylo a je? A dále bude? Já vstupenku taky neměl, a tak rovněž nevím, jak představení nakonec dopadne. Jistě však vím, že prostě ne každý český cirkus musí být nutně o profesionální kvalitě. Jo, „genetická tradice“ v naší politice zřejmě chybí, a proto pak opravdu může jít jen o „cirkus v cirkuse“.
Vlastimil Balín, fanoušek dobrého a kvalitního cirkusu
