dovolte mi, abych vás oslovil, stejně jako jsem vás oslovoval na sjezdech v letech 1993 až 2001. Považuji toto období za nejkrásnější dobu svého života, a to nikoli proto, že jsem byl tehdy předsedou sociální demokracie, ale proto, že se nám dařilo společně naplňovat cíle, které se v té době některým zdály nesmyslné a jiným nedosažitelné. Během pěti let se podařilo z malé, opomíjené a vysmívané sedmiprocentní strany dosáhnout voličské podpory ve výši 32 procent a opravdu vstoupit do Strakovy akademie hlavním vchodem. Ale to samo o sobě by bylo ještě málo, protože zvítězit ve volbách je dobré, ale neumíte-li vládnout, pak svoji popularitu a svoji prestiž velice rychle ztratíte a já jsem rád, že mohu říci, že tehdy se první sociálnědemokratické vládě v dějinách podařilo vyvést zemi z hospodářské krize, nastartovat ekonomický růst a provést celou řadu zásadních reforem od reformy veřejné správy přes profesionalizaci armády až například privatizaci bank. Ve srovnání s činností dnešní vlády, která je kombinací nečinnosti a negativní činnosti, to je zcela určitě docela slušný výsledek, na který všichni sociální demokraté mohou být právem hrdi. Nebudu příliš pokračovat směrem do minulosti, ale chtěl bych zmínit pouze jeden příklad, a to jenom proto, že ho považuji za aktuální pro dnešní dobu a nebo nejblíže budoucí dobu. Po volbách v roce 2002 získala sociální demokracie sama o sobě 30 procent a v Poslanecké sněmovně bylo 111 levicových poslanců. Byla tedy ideální příležitost uskutečnit naše programové záměry, například i majetková přiznání, o nichž dnes tak často a plamenně hovoříme. Bohužel místo jednobarevné menšinové vlády sociální demokracie, která se tentokrát již mohla opřít o spolehlivou levicovou většinu a toleranci levicového partnera, politický amatérismus tehdejšího vedení sociální demokracie splácal jakousi podivnou 101 koalici, kde sociální demokracie byla faktickým zajatcem svých koaličních partnerů. Neříkám to proto, abych jakkoli rekriminoval, říkám to proto, abych vás upozornil, že podobná situace se může objevit ať už po předčasných nebo po řádných volbách, a nezapomeňte na slova Vladimíra Mečiara - stupňování slova nepřítel. První stupeň nepřítel, druhý stupeň úhlavní nepřítel, třetí stupeň koaliční partner. Mějte odvahu vládnout sami, protože pak ponesete veškerou tíhu odpovědnosti, ale nestane se vám, že vaše úspěchy si bude přisvojovat někdo jiný a například ale vaše neúspěchy zůstanou právě a jenom vám samotným.
Je to výzva pro kteroukoliv stranu, která vyhraje příští volby. A tím přecházím ke druhé části ze tří částí svého asi 15 minutového vystoupení. Jako prezident České republiky jsem povinen být nadstranický, jako občan Miloš Zeman si přeji vítězství sociální demokracie v příštích volbách. Jsem jenom zvědav, co tomuto mému výroku zítra řeknou novináři, které tak miluji, ale přiznávám se, že to pro mě není opravdu podstatné. Občas se říká, že jsem na váš sjezd přijel proto, abych rozložil sociální demokracii. Jestliže to píší již zmínění pravicový novináři, nelze se jim divit, pokud to v minulosti k mému překvapení říkali i někteří vedoucí představitelé sociální demokracie, mohu jenom pokrčit rameny a se zdvořilostí mě vlastní říci, že jejich politický instinkt není příliš vyvinut.
Přátelé, proč bych to dělal, proč bych rozkládal sociální demokracii, dovedete si mě představit, že budu podporovat Nečasovu vládu nebo Schwarzenbergovu vládu, což by mimochodem v obou případech byla ve skutečnosti vláda Miroslava Kalouska. Nebo že si snad dokonce budu přát, nedej bůh, vládu Karoliny Peake. Čili myslím, že už jednou z předchozích vět jsem jasně dokázal, že jsem nepřijel rozložit sociální demokracii, ale na druhé straně bez jakýchkoliv osobních útoků, protože volba vašeho vedení je pouze a výlučně vaší věcí, vás stejně jako jakoukoliv jinou stranu chci varovat před velkým nebezpečím, před nebezpečím závistivé malosti, která jakmile se v jejím okolí vynoří výraznější osobnost, udělá vše pro to, aby tuto osobnost zadupala do země a nahradila ji šedivým průměrem, který sice nikomu nevadí, ale také ničemu neprospívá. Chtěl bych konstatovat, že z tohoto hlediska je sociální demokracie v o něco lepší situaci než ostatní politické strany, a to především díky svým hejtmanům. Měl jsem možnost setkat se s pány hejtmany Netolickým a Myšákem při svých návštěvách krajských konferencí Strany práv občanů v Pardubicích a ve Zlíně, kdy páni hejtmani mluvili o této koaliční spolupráci a pozval jsem i ostatní pány hejtmany před několika málo dny na Pražský hrad, abych se přesvědčil o tom, že umí řídit kraje, což je požadavek, který by měl být notoricky samozřejmý, ale není, když pozorujeme činnost jednotlivých ministrů Nečasovy vlády, ale teď ji opravdu vůbec nechci hodnotit kvůli levicovosti nebo pravicovosti, ale kvůli schopnosti mít alespoň elementární znalosti o resortu, který ten který ministr řídí, pak musím říci, že sociálnědemokratičtí hejtmani si ve svých funkcích počínají zodpovědně a že mají kvalifikaci řídit jak politickou stranu, tak v budoucnosti i stát právě proto, že v minulosti dokázali řídit tak rozsáhlý celek, jakým je právě kraj.
Závěrem mi dovolte abych poděkoval předsednictvu sociální demokracie za jeho jednomyslnou podporu mé kandidatury před druhým kolem prezidentské volby, abych poděkoval vašemu čestnému předsedovi Waltrovi Komárkovi, vaší místopředsedkyni Marii Benešové ale také předsedovi odborů Jaroslavu Zavadilovi za jejich podporu před prvním kolem prezidentské volby a co je nejdůležitější, abych poděkoval všem levicovým voličům České republiky, že si uvědomili, že na rozdíl od názorů některých z vás jsem opravdu levicový politik.
Nu a zcela závěrem bych se vrátil k oslovení, kterým jsem svůj projev začal. Přítelkyně a přátelé, zní to krásně, za komunismu kolovala anekdota, že takový třídní boj je úplné nic proti soudružským vztahům, proto bych vám chtěl popřát, abyste to slovo přátelství brali vážně, abyste ho nepovažovali za synonymum pro více či méně elegantní formu podrazu. Přátelství stejně jako láska je hodnota, kterou musíme rozvíjet, kterou musíme uchovávat a kterou nesmíme degradovat na pouhou frázi, proto přeji České straně sociálně demokratické, aby byla opravdu stranou přítelkyň a přátel a nabízím jí svoje vlastní přátelství
Děkuji vám za vaši pozornost.
