Především se domnívám, že pokud se díváme na úspěchy či neúspěchy určitých sociálních systémů, pak se musíme především dívat do Evropy, protože USA, kde je sociální politika státu naprosto minimální, se s tím naším srovnávat nedají (a „sociální politika“ zdaleka neznamená jen dávky a jinou materiální podporu). Proč se nepodívat třeba do skandinávských zemí? Například do Finska, které vede žebříčky ve školních výsledcích, jehož školství je téměř výlučně veřejné a proslulé inkluzívním vzděláváním?
Pokud se narodí dítě do sociokulturně vyloučené rodiny, pak je stát (ve spolupráci s nestátními organizacemi) jediným možným aktérem, který takovému dítěti tento handicap může pomoci překonat. Činí tak prostřednictvím školství (počínaje vzděláváním předškolním) a cílené terénní sociální práce s celou rodinou.
Výsledky jsou určitě lepší, než „nedělat nic“ - organizace, které se v této oblasti angažují, mají řadu příkladů dobré praxe. A z mnoha příkladů včetně historických také víme, že génius se může narodit rodičům s nulovým vzděláním.
Že řada lidí nemůže najít práci, i když chce, snad není potřeba vysvětlovat. Stačí mít mnohem menší handicap než vypadat jako typický Rom či Romka – třeba přijít o práci ve věku kolem padesáti let. Sehnat práci je téměř nemožné, a to i s vysokoškolským vzděláním a odbornou kvalifikací. Totéž platí pro absolventy.
A pro ženy s malými dětmi – Česká republika je na tom se zaměstnáváním matek dětí do 12 let nejhůř v celé EU. Pokud tedy panu senátorovi tak záleží na tom, aby rodily vzdělanější ženy, očekávám, že se začne s vervou jemu vlastní angažovat ve zlepšení podmínek pro ně na trhu práce. Pro nezaměstnané, zejména ty dlouhodobě, je také potřeba aktivní politika nezaměstnanosti – to, co minulý ministr práce a sociálních věcí prakticky zrušil.
Na závěr bych panu senátorovi ráda ukázala, jak „výhodný“ byznys v této zemi je mít děti, protože se nemohu zbavit dojmu, že tato čísla vůbec nezná: Životní minimum pro dítě do šesti let je 1.740, pro dítě 6-15 se jedná o 2.140 a pro nezaopatřené dítě 15 až maximálně 26 let to je 2.450,- Kč na měsíc. Je to částka, za kterou dítěti musíte opatřit jídlo, oblečení a jakékoli jiné potřeby. A pokud patříte k těm nejchudším, pak máte nárok ještě na přídavky na děti – ty jsou členěny do stejných tří kategorií podle věku dítěte, a jedná se o „obrovské“ částky ve výši 500, 610 a 700,- Kč na měsíc (což je například částka na obědy ve škole). Až do čtyř let věku dítěte můžete také pobírat rodičovský příspěvek. Ten ale berete jen jeden, bez ohledu na počet dětí. A čtyřletá, tedy nejnižší varianta, činí 7.600 do 9. měsíce věku dítěte (což je jediná suma, kterou lze označit za „slušnou“), a poté 3.800,- měsíčně. Jak je z výše uvedených částek patrné, ani při více dětech se o žádný lukrativní byznys nejedná. A matky se bez ohledu na inteligenci o své děti starají, což není nic jednoduchého.
