Mezi někdejšími příznivci a členy ODS tak ale v poslední době stále častěji začínají bohužel i diskuse na téma, čí volební lístek by oni hodili do urny. „Kdyby dnes byly volby, nevím, koho bych volil,“ stěžují si navzájem lidé, pro které ještě před třemi lety byla ODS jedinou myslitelnou variantou.
Zrada vlastního programu Co je k tomu vede?
V první řadě to bývá neplnění vlastního volebního programu, s nímž šla ODS do sněmovního klání v roce 2010. Zvyšování daní, nesmyslná podpora takzvaných obnovitelných zdrojů energií, stále více bující byrokracie a svazování životů nás všech nekonečnými horami zbytečných zákonů, vyhlášek a předpisů všeho druhu… Nic z toho ODS svým voličům neslibovala, ale všeho jim dopřává měrou vrchovatou. Něco z toho se dá svést na koaliční kompromisy, ale proč je musí dělat jen strana, která má premiéra a nejvíce ministrů? Slabý a utíkající Nečas. Vypadá to totiž, že premiér Nečas kabinetu už dávno nevládne.
Každý, kdo vidí jeho obvykle nerozhodné a ušlápnuté vystupování a porovná je s jistotou a suverenitou pravého šéfa TOP 09 Kalouska, musí mít jasno, kdo má ve vládě hlavní slovo. Premiér má navíc sám se sebou zjevně dost problémů už kvůli tomu, že se mu rozpadla rodina. Ani k tomu se ale Nečas, který se dlouhodobě prezentoval jako rodinný typ, nedokázal postavit čelem. S pravdou ven šel až poté, co se jako malý kluk nechal usvědčit bulvárem, že již několik měsíců nežije s manželkou a dětmi, ale bydlí v reprezentativním Hrzánském paláci. Tam, kde má příležitostné kanceláře i jeho pravá ruka Jana Nagyová.
Prezidentský debakl
Není divu, že za takové situace není ODS pro voliče právě lákadlem. Pocítit to naposledy dostal prezidentský kandidát strany Přemysl Sobotka. Ač on sám není spojen s žádným skandálem, jeho postoje se zdají být skutečně autenticky pravicové a v Senátu odváděl léta jako jeho předseda a teď i místopředseda slušnou práci, ve volbách hlavy státu absolutně pohořel. Od posledního místa ho dělily desetiny procenta a deklasovali ho i Táňa Fischerová, Vladimír Franz či Zuzana Roithová. Trestání nepohodlných. Po takovém fiasku by asi leckdo čekal, že stranické špičky se chytnou za nos a začnou něco dělat. Když nic víc, tak tedy alespoň začnou s konsolidací strany a pokusí se upevnit víru vlastních členů, že pracují na řešení a stojí o jejich pomoc. V ODS to však funguje jinak.
Místo toho, aby uvažovali o vlastních rezignacích, začali šéfové strany tvrdě trestat ty, kdo se odvážili kritizovat jejich bezradnost a nicnedělání. Skandálním způsobem, který popřel všechny demokratické principy a stranické mechanismy, jedním škrtem pera zrušili hned tři nepohodlná oblastní sdružení v Praze a okolí.
Odchod tisíců členů
Aby toho ale nebylo málo, udělali to se stěží uvěřitelným politickým amaterismem. To, že se rozhodli mocenský boj ve straně takto brutálně vygradovat krátce před tím, kdy se v ODS platí členské příspěvky, se jinak označit nedá. Důsledek je logický – ODS přišla zcela jistě o stovky, ale mnohem spíše o tisíce členů, kteří takovou zvůli nedokázali a ani nechtěli tolerovat. Nečas, který musí současně hasit oheň ve vládě a ve své rodině, už neudržel nervy na uzdě a odcházející členy označil za kmotry a jejich spojence. Co na tom, že mnozí z nich stranu zakládali a také díky jim a jejich dlouholeté práci se Nečas mohl stát premiérem? Poděkování se od něj nedočkali.
Předsedovi ODS Prahy hrozí vězení
Stranických kritiků se sice straničtí lídři zbavit mohou, klid jim to ale nepřineslo. Předseda pražské ODS, Nečasova pravá ruka a pražský primátor Bohuslav Svoboda se dlouho sám prezentoval jako vzor nové a čisté politiky strany. Od Nečase a jeho lidí v tom měl plnou podporu. O to větší ranou pak pro ně všechny muselo být, když si pro Svobodu došla kriminálka až na pražský magistrát a spolu s dalšími radními ho obvinila z mnohamilionových švindlů. Místo lékařského pláště má teď Svoboda z ostudy kabát a navrch se nad ním vznáší hrozba mnoha let vězení. Čekali byste, že se alespoň do vyřešení případu vzdá některé ze svých funkcí? Marně.
Média na výplatní pásce
Přesto je ale vidět určitý posun. Zatímco až do obvinění byl pro většinu novinářů Svoboda něco jako Mirek Dušín z družiny Rychlých šípů, o kterém psali zásadně jen dobře, policejní stíhání nešlo přehlédnout. A nejednou začaly vyplouvat najevo další podivnosti, které vysvětlily mimo jiné i dřívější mediální přízeň – pražský magistrát totiž pod Svobodovým vedením platil médiím za to, že ho budou chválit. Jen televize Nova za to dostala přes 14 milionů korun. Tak si primátor a předseda ODS Prahy představuje správné nakládání s veřejnými penězi a férovou politickou soutěž!
Výprask v průzkumech
Je logické, že taková kumulace neschopnosti, skandálů a selhání se musela někde projevit. Pro ODS, která bývala zvyklá v průzkumech veřejného mínění bojovat o první místo s ČSSD, je poslední dobou úspěchem třetí příčka. Opakovaně už ale skončila dokonce až čtvrtá, když ji kromě sociálních demokratů předběhli i Kalouskovi topkaři a komunisté! Nejhorším výsledkem byla podpora pouhých 8,5 % respondentů. Tedy zatím nejhorší. Nečas a spol. dokázali na všechno to koncentrované zoufalství reagovat jen, dnes již zapomenutým, materiálem Agenda 2014 (do kterého stejně jen oprášili a poskládali dřívější nesplněné sliby). S takovým přístupem nemusí být daleko doba, kdy ODS v průzkumech preferencí spadne pod 5 %. A za rok se nedostane do Sněmovny.
Kdyby dnes byly volby… Ještě štěstí, že nejsou!
Snad ještě není pozdě, zkusit s ODS něco udělat. Ne pohřbít ji ještě hlouběji, ale naopak ji zkusit oživit. Pravá frakce straně už několik měsíců nabízí životodárnou transfuzi. Transfuzi konzervativních pravicových myšlenek, k jejichž prosazování byla ODS založena a jejichž prosazování ji v minulosti opakovaně vyneslo do čela země. Pokud si současné vedení neuvědomí, že pro pravicovou konzervativní stranu jiná než pravicová konzervativní cesta k záchraně nevede, nebude už brzy ODS pomoci. Pokud se ale najde dost těch, kdo by se takovou cestou rozhodli vydat, Pravá frakce ODS je tu pro ně. A je připravena udělat vše pro to, aby takoví lidé nemuseli tápat, komu dát hlas, kdyby dnes byly volby.
Jiří Janeček
