Proslulý plzeňský bufet ADRIE mohl být i zrušen

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

KSČM
Plzeňský kraj
krajský zastupitel

Vyhlášený a svou skoro stoletou historií prověřený plzeňský bufet Adrie na Klatovské třídě, na jehož místě stávala mnoho let ještě před ním neméně známá hospoda, bohužel již dlouhodobě hyne „na úbytě“. A to nejen pro svoji stále mizející kvalitu poskytovaných služeb, zužující se sortiment, ale dokonce a zejména i pro zastupitelské koketování s jeho možným zrušením. A co, či lépe „kdo“ je za to odpovědný? Eventuální klientelistické vazby mezi politickými představiteli obvodu a vlivnými podnikateli, výhledová spekulace s cenným městským majetkem, vzájemná řevnivost v obvodní nesourodé koalici ODS a ČSSD, manažerská neschopnost, lajdáctví, ignorace oprávněných zájmů veřejnosti či snad mix všeho uvedeného? V tomto příspěvku se pokusím etapu několika posledních let celé, těžko uvěřitelné, řekl bych až absurdní anabáze periodického střídání fází krátkodobého pronajímání a dlouhodobého uzavírání objektu alespoň částečně osvětlit a zrekapitulovat. Vlastní názor si ze střípků informací, mnohokráte prošlých i tiskem, potom může utvořit již každý sám. Na počátku, v roce 2010, kdy si objekt Adrie pronajala od městského centrálního obvodu Plzeň 3 firma Gastro Plzeň se mohlo nakrásně zdát, že je vše ke kvalitnímu, v regionální metropoli tolik chybějícímu, rychlému občerstvení na dobré cestě. Vítěz tendru se zavázal investovat do interiéru bufetu 3,5 milionu korun a odkoupit movitý majetek po předchozím nájemci firmě Kliment Trade. Jenže co se nestalo! Nový pronajímatel zde nevydržel ani rok a jediný jednatel firmy František Uhlík, toho času městský zastupitel patřící do lochotínského sdružení ODS pod kuratelou podnikatele Petra Štrunce a bratr dřívějšího starosty Lochotína a městského radního za ODS Jiřího Uhlíka - proslulého dovybavením své a spolustraníkovy radniční kanceláře za 1,2 milionu korun, odmítl celou věc zpětně komentovat. Pravděpodobně se však jednalo o problémy s výší nájmu, který tehdy činil za 290 m2 přibližně 750 tisíc Kč. Obvodní radnice široce proslulá svou invencí (vzpomeňme např. na nově pojmenovaný most Ivana Magora Jirouse) začala dokonce oslovovat s nabídkou i obchodní řetězce KFC či Mac Donald (!). Kauce nově vybíranému provozovateli byla při převzetí objektu stanovena na 400 tisíc korun a předpokládalo se, že od března 2011 by tento mohl již zahájit svoji činnost. Podnikatel a politik Uhlík ale provozovnu údajně nevyklidil a tak vznikly další prostoje, ale i zbytečné náklady na soudní odhad majetku spojený s jeho prodejem. Tuto finanční částku měl potom obvodu uhradit také až nový nájemce. Od února do dubna 2011 proběhla čtyři kola výběrových řízení, a přestože byla vratná kauce snížena na 100 tisíc korun, žádný uchazeč se nepřihlásil, a když už se někteří přihlásili, bylo jich prý málo (!). V polovině února 2011 totiž do tendru prokazatelně vstoupili tři podnikatelské subjekty. Rada obvodu jej ale nepochopitelně zrušila, jak již bylo uvedeno kvůli malému počtu uchazečů a nízkým nájemním nabídkám. Všechny firmy nabízely ale minimálně 40 tisíc korun/měsíčně (!). V kole čtvrtém byl roční nájem účelově snížen již na 340 tis. Kč/ročně, bez daně. A obvod také rezignoval na způsob výběru elektronickou aukcí a přiklonil se k notoricky podezřelé formě výběru, tzv. obálkové metodě. Sociálně demokratický místostarosta Neubauer v této souvislosti veřejnosti sdělil, že „obvod již ani do budoucna formu elektronickou aukce nejspíše využívat nebude, protože tato se neosvědčila“. Někteří pravicoví zastupitelé neotáleli a vyvinuli značné úsilí, aby se mohlo začít s objektem Adrie spekulovat ve velkém. To například, když Ondřej Ženíšek při jednání zastupitelstva obvodu uvedl, „že by bylo lepší nabídnout tyto prostory všem a ne nostalgicky trvat na bufetu jen proto, že tam měli před lety výborný salát nebo sekanou“. Podnikatelsky velice nadaný starosta Jiří Strobach, taktéž i člen městského zastupitelstva za ODS, zmíněnou iniciativu přirozeně uvítal s dovětkem, že „pokud se opět nikdo nepřihlásí, tak obvod nebude již trvat na provozování občerstvení“. Osobně jsem si jist, že tyto necitlivé postoje k potřebám veřejnosti tehdy oprávněně rozhořčily mnoho obyvatel města. Naštěstí pro ně však nebyly doposud v konečném důsledku zrealizovány. Ikona plzeňského občerstvení tak zůstává stále dnes ještě bufetem, nezodpovězenou otázkou potom zůstává: „Jaké, že to kvality a na jak dlouho?!“ A již na samotný závěr jedna perlička: v srpnu 2011 byla po dlouhém půlroce od uzavření provozu v Adrii, v jakési zvláštní tichosti, vybrána vítězem tendru firma Stravování Kolařík. A to tak utajeně, že o faktu, že ve výběrovém řízení zvítězil, prý nevěděl dokonce ani majitel této firmy Zbyněk Kolařík. Ten pro regionální tisk uvedl, „že žádné písemné vyrozumění, že má v Adrii podnikat právě on, od představitelů obvodu neobdržel“. Ti přirozeně tvrdili opak a dokládali to i faktem, že je nájem již prokazatelně placen. Zajímavý rozpor, komu tedy v tomto iracionálním sporu věřit? Kolařík své vítězství v tendru zjistil prý až tehdy, kdy mu zavolal starosta Strobach s tím, aby byl již konečně bufet zprovozněn a současně mu dal, po tlaku některých zastupitelů a plzeňské veřejnosti, i výstražné čtyřměsíční ultimátum. Nakonec byl však pan starosta fakty přinucen přiznat, že došlo k významné chybě i ze strany obvodu, který sám ve smlouvě fatálně opominul uvést termín otevření bufetu (!). Adrie tak začala být Kolaříkovi, dnes jedinému majiteli firmy Adrie – Euros Gastro s.r.o., po „nepřekvapivém“ zrušení minimální hranice nájmu, pronajímána již jen za 21 tisíc korun/měsíčně, bez daně, tedy třikrát méně než předchozí firmě Gastro Plzeň. A situace se částečně zklidnila. Nikoliv nezajímavým a možná i pojícím prvkem celého „pronajímacího příběhu“ se jeví osoba bývalého městského zastupitele, expředsedy představenstva Plzeňských městských dopravních podniků, významného exponenta ODS a kontroverzního podnikatele Petra Štrunce, který byl zřejmě napojen na oba zmíněné, hned po sobě v provozu Adrie navazující podnikatelské subjekty, ať již byl jednatelem firmy Uhlík či Kolařík. Ale tato informace je již zase na trochu jiné téma.