Před 123 lety poprvé pochodovaly Prahou dělnické masy, aby oslavily Svátek práce. Bylo to v době, kdy většina obyvatel přežívala v otřesných sociálních podmínkách. Lidé neměli právo na práci a převážná část pracujících pracovala více než 12 hodin denně, bez práva na důstojné zacházení a podporu. Lidé žili bez přístupu ke zdravotní péči, bez zajištěného stáří i bez možnosti kvalitního vzdělání.
Kdo by si pomyslel, že dnes, na prahu 21. století, stojíme před stejnými sociálními problémy. Jsme svědky vzrůstající nerovnosti mezi lidmi, zvyšující se nedostupností základních lidských potřeb. Kdo by si pomyslel, že za práva a jistoty, která jsme považovali za samozřejmost a neměnný výdobytek, budeme muset stejně jako naši dědové opět bojovat….
Ano, zde se zatím neválčí o vodu a miliardy lidí netrpí hladomorem. Zatím. Ale v jiných částech světa ano. Navíc vidíme eskalace válečných konfliktů, často vedených v zájmu amerického vojensko-průmyslového komplexu či nadnárodního kapitálu…
V ČR máme vládu, která již dávno ztratila svou legitimitu. Z původního složení zbyli už jen 4 mušketýři (financí Kalousek, zahraničí Schwarzenberg, zdravotnictví Heger a pro místní rozvoj Jankovský), tedy svým duchem spíše 4 kardinálové než obhájci utlačovaných…
Máme vládu, která provádí asociální „reformy“, vládu prolezlou korupcí, vládu provádějící personální kočkopsové hry, vládu opírající se se o nikým nevolené uskupení LIDEM, vládu, která pro prosazení svých zájmů musí obchodovat s nezařazenými poslanci a korumpovat je.
Máme vládu, která má nejmenší podporu veřejnosti v historii.
Chceme takovou vládu? Ne!
Petře Nečasi, klíče již dávno zvoní Tobě a Tvé vládě k odchodu! Pryč s takovouto vládou!
Přes tuto nelegitimitu vláda prosadila silou další devastační kroky.
Prosadila důchodovou reformu, jejíž smyslem je vyvedení peněz občanů do rukou soukromých penzijních fondů. Cílem penzijních fondů bude pouze maximalizovat svůj vlastní zisk, vyplatit tučné odměny manažerům a členům představenstev fondů, bez ohledu na reálné zhodnocení vkladů občanů. Nejistota střadatelů bude navíc doprovázena finančním výpadkem státního pilíře.
Dalším devastačním krokem vlády jsou tzv. církevní restituce, kdy se vláda navzdory drtivému nesouhlasu veřejnosti postarala o darování více než 134 mld. korun církvím. A to v době ekonomické a sociální krize, kdy tu máme více než 750 000 nezaměstnaných a další zaměstnance pracujících za mizerné mzdy.
KSČM ostře proti těmto tzv. církevním restitucím protestuje a trvá na tom, že restituce žádnými restitucemi nejsou, naopak jsou darem církvím, jsou pouze a jen darováním veřejného majetku, který církev nevlastnila, ale měla ho svěřený pouze do péče. Tento majetek jí nebyl ukraden komunisty, naopak, většina majetku nabytého v pobělohorské době temna jako odměna za aktivní církevní pomoc při germanizaci a absolutizaci zemí českých, byla církvi legálně i legitimně, za souhlasu většiny tehdejších obyvatel, odejmuta již v období První republiky. Současná pravicová vláda tyto obrovské přesuny veřejného majetku církvím prosadila proti vůli většiny občanů ČR a i proti duchu nového papeže Františka.
KSČM aktivně nasbírala více než 50.000 podpisů občanů pod petici proti církevním restitucím a hodlá i nadále aktivně vystupovat proti tomuto nehoráznému daru.
Dalším bičem na občany, který vláda prosadila, jsou tzv. sKarty. Přestože je povinné zřizování spořitelního účtu k sKartě je zjevně v rozporu s Ústavou ČR, vláda tento projekt schválila a hrozí, že ČR bude vláčena po soudech a arbitrážích. Navíc hrozí i případné kompenzace pro Českou spořitelnu, která údajně na systém vydala již kolem 300 milionů korun. Další díra v rozpočtu…
Asociální koalice prosadila i zvýšení DPH. To se projevuje ve zdražení řady zboží a služeb, negativní dopad pocítí zejména senioři, mladé rodiny s dětmi, ale vliv to bude mít i na další vývoj celé české ekonomiky…
V přímém přenosu dochází v ČR k tunelování státu hrstkou novodobých zbohatlíků, která ve skutečnosti neprodukuje žádné materiální či duchovní hodnoty. Naproti tomu profesní skupiny učitelů, lékařů a sester ve státních zařízeních, hasičů a kriminalistů, sociálních pracovníků i policistů v ulicích se propadají do čím dál větších existenčních problémů. Na rodiny s dětmi a kvalitní trávení volného času mládeže se nemyslí vůbec.
Tomu říkáme jasné STOP!
Od krajských voleb uplynulo několik měsíců. V našem kraji vládneme nyní spolu s ČSSD. Po předchozí vládě jsme zdědili nespočet kostlivců vylézajících ze skříní. Situaci ještě zhoršuje vláda, která hází levicovým krajům klacky pod nohy, kde může a snižuje finance pramenící do krajů a provádí další a další škrty.
Chceme-li navzdory tomu zachovat sociální služby, zdravotnictví, dopravu, školství, musíme sáhnout ještě více do krajské pokladny a více tyto služby, za stát dotovat. Olej do ohně přilévají i nedemokratické nátlakové akce proti KSČM, protože KSČM odmítá zákulisní ovládání krajů mafiánskými strukturami.
I přes tato omezení plníme náš program.
V příštím roce nás čekají několikeré volby - do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu, jedné třetiny senátu, komunální volby a v Praze k tomu ještě volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy. My všichni budeme stát před volební urnou a budeme se muset rozhodnout, jakou cestou si přejeme pokračovat.
Odmítáme asociální a nespravedlivé reformy stávající pravicové koalice, které vyhovují pouze horním deseti tisícům. Jasně říkáme, že současná situace nepůjde změnit cestou dílčích reforem, ale pouze prostřednictvím hluboké systémové změny, se kterou musí souhlasit většina občanů.
Základním bodem programu KSČM je a bude hájení práv potřebných – zaměstnanců a pracujících, seniorů, matek s dětmi, jakož i dalších sociálně ohrožených skupin. Naším cílem je zaměstnanost, ta je základním řešením problémů většiny občanů!
Prosazujeme reálná opatření, oproti nekoncepčním krokům vládní koalice ničícím poslední zbytky lidské důstojnosti prosazujeme alternativní, odlišně strukturovanou, reálnou cestu z krize, vlastní koncepci ekonomického růstu.
Základním principem přístupů KSČM nebude a není šetření na lidech a oklešťování sociálních práv, ale naopak investice do člověka a sociální spravedlnost.
Jan Neruda kdysi popsal ve svém fejetonu 1. Máj 1890 takto:
Šel jsem schválně proti všemu proudu.
Červené odznaky, červené kravaty - klikatým bleskem projela mozkem vzpomínka na Komunu, na rudé prapory anarchistů! Poprvé jsem ji viděl na lidech, tu temně rudou barvu světového sociálního hnutí: zachvěl jsem se. Kupodivu - kupodivu! - tytéž barvy: černá na temně rudé půdě, které vlály nad hlavami husitů, bojovníků za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami bojovníků za úplnou rovnost občanskou!
…
Davy se hrnou nepřetržitě, ale šum je jen nepatrný. Dělníci jsou skoro mlčky, jako když je vídáme chodit houfně navečer z práce: zamlklé na slovo skoupé, s tváří opravdovou - a dnes docela tak železně opravdovou! …
Tolik Neruda.
Je jiná doba, řeknete. Ano, je. Ale boj za práva a svobody probíhá stále. Často znovu, protože jsme si nechali vyrvat to, za co umírali naši předkové na ulicích a barikádách.
Jsme tu trochu starší, to ano. Zdá se nás taky méně. Doba nespokojenou mlčící většinu spoutala strachem, řadu odborových předáků zlákala pozlátky a další statisíce přibila v duchu hesla „chléb a hry“ k obrazovkám.
Jsme ale i zkušenější o to, že víme, že lidská důstojnost není nereálný pojem a že je možná, realizovatelná.
Zvedněme hlavu. Nebuďme jen tišší jako v roce 1890, ale i hlasití. Dejme o sobě vědět. Skončeme s vládou pravice a volme příští rok KSČM! Čest práci!
