Zdravotnictví je mi blízké hned ze dvou směrů. Jednak jsem nevidomý a zabývám se politikou osob se zdravotním postižením a pro nás handicapované jsou zejména ty jemné nuance, které většinovou populaci moc nezajímají, nesmírně důležité (vzpomeňme třeba na neustálé osekávání hrazení léků a léčebných prostředků zdravotními pojišťovnami). Ten druhý důvod je elektronizace zdravotnictví, protože se dlouhodobě na národní i mezinárodní úrovni věnuji ICT technologiím a e-governmentu. A s hrůzou sleduji, jak amatérismus dehonestuje rozumné snahy o elektronizaci zdravotnictví u nás.
Hned na začátek mi dovolte připomenout, že elektronizace zdravotnictví není jen shromažďování a předávání zdravotnické a anamnestické dokumentace pacientů - ať už to nazýváme zdravotními knížkami, či jinak. Jde o komplexní možnost zlepšit zdravotnictví pomocí rozumně nasazovaných technologií. Nejspíše všichni znáte pokusy o elektronické zdravotní knížky jako IZIP, PDIS apod. Ovšem elektronizace zdravotnictví zahrnuje i takové obory jako primární a analytickou telemedicínu apod. Do elektronizace zdravotnictví patří jak informační systém pro výměnu informací o akutním stavu mezi záchrankou a nemocnicí (třeba v Kraji Vysočina), tak i komplexní systémy v nemocnicích, či sběr dat o aktuálním stavu pacienta (projekty telemedicíny, třeba evropský SPES apod.).
Příklad využití telemedicíny: Těhotná diabetička s konstatovaným rizikovým těhotenstvím - ve většině případů je hospitalizována jen proto, aby lékaři mohli sledovat její stav a hodnoty některých ukazatelů. Kdyby byla rozumně nasazena telemedicína, mohla by žít v domácím prostředí a sběr těchto dat by obstarávala čidla a odesílala by data lékaři k vyhodnocení, který by pro vyhodnocení dokonce mohl využít některé poloautomatizované procesy. Dalším příkladem telemedicíny jsou třeba takzvané "fall-alerty", tedy zařízení, která indikují pád člověka, pokud ztratí rovnováhu a pokud sám třeba stiskem tlačítka neindikuje, že je v pořádku, "někoho zalarmují". Příkladů nasazení ICT technologií ve zdravotnictví tak, aby to dávalo smysl, velice nakloněn a to i proto, že jsem opravdu přesvědčen, že mají smysl a skutečně dokážou jednak v krajním případě zachraňovat životy a jednak zlepšovat poskytování zdravotních a zdravotnických služeb a zlepšování zdraví a také v neposlední řadě optimalizovat vynakládání finančních prostředků.
Co se týče obecných tezí a principů ke zdravotnictví jako takovému, myslím si, že mu chybí systém - nějaká hlubší koncepce. Různé pseudoreformy a legislativní náplasti spíše celý systém destabilizují, než aby přinášely jistotu jak pacientům, doktorům, zdravotnickému personálu... Samostatnou kapitolou je pak optimalizace hospodaření pojišťoven, kde panuje až neuvěřitelný chaos a i nad tímto tématem je třeba se zamyslet.
A dovolte mi poslední poznámku: Jedna z věcí, které ve zdravotnictví nejsou strategicky řešeny vůbec, je rozdíl mezi poskytováním zdravotních a sociálních služeb. Ano, oba dva tyto světy se prolínají, ale v podání politiky posledních vlád spolu spíše stále více bojují, než aby se doplňovaly.
(upraveno z příspěvku do diskuse v rámci besedy pořádané platformou Idealisté.cz dne 30.5.2013 v Praze)
