Starosta je nejviditelnější a proto i nejznámější představitel obce. Velmi často je také možné zaslechnout někde v hospodě nebo před obchodem věty „starosta to zařídil“ nebo v opačném významu „za to může starosta“. Čím menší město, tím více je starosta vnímaný jako hegemon, který má v rukou faktickou rozhodovací moc. To jsou také jedny z nejsilnějších argumentů pro všechny, kteří prosazují přímou volbu starosty alespoň v menších obcích.
Postavení starosty v Česku upravuje velmi jednoznačně zákon č. 128/2000 Sb., O obcích (obecním zřízení), který staví starostu obce na úroveň jakéhokoli zastupitele a nedává mu žádné speciální výkonné kompetence. Postavení starosty podle platné právní úpravy lze definovat úslovím „první mezi rovnými“.
Starosta nemá žádné výsadní postavení, nemá právo veta vůči vůli zastupitelů obce nebo radním, nedisponuje „silnějším“ hlasem, může být kdykoliv zastupitelstvem odvolán a podle zákona reprezentuje obec navenek a vykonává kolektivní vůli zastupitelstva nebo rady obce. Starostou nemusí být zvolen politik, který dostal nejvíce hlasů, ale politik, který uměl vyjednat koalici různých zájmových skupin nebo politických stran a hnutí. Starosta dokonce ani nemusí být zvolen ve volbách, ale postoupit do zastupitelstva obce jako náhradník po odstoupení těch, kteří byli přímo zvoleni.
Systém veřejné správy v Česku se v novodobých dějinách vytvořil stejně jako systém parlamentní demokracie v průběhu roku 1990. V návaznosti na prvorepublikovou tradici byla obnovena obecní samospráva, vzniklo více než 2000 nových obcí oddělením od bývalých střediskových obcí a první zákon o obcích v souladu s principy zastupitelské demokracie vytvořil první, a v principu dosud platná pravidla pro vznik obecních samospráv a pro výkon veřejné správy v obcích a městech. Obecní samospráva byla vytvořena na zastupitelském principu, kdy nejvyšší moc (schvalovat rozpočet, schvalovat nakládání s majetkem, různé koncepční dokumenty apod.) byla svěřena zastupitelstvu a zastupitelstvo bylo a je při výkonu moci suverénem. Mnoho starostů se o tom přesvědčilo při politických střetech v zastupitelstvu a ti, kteří nerespektovali politickou vůli členů obecní samosprávy, mají často problém s trestním zákoníkem.
Tento princip se uplatňuje ve všech typech obecní samosprávy od nejmenších obcí až po statutární města, velmi podobně funguje od roku 2000 na úrovni krajů a pochopitelně stejné nebo obdobné principy platí i pro vládu, premiéra a Poslaneckou sněmovnu PČR.
Myšlenka přímé volby se při vzniku obecní samosprávy neuplatnila. Nynější návrh na přímou volbu znamená dosti výrazný zásah do vyváženého a relativně konzistentního systému veřejné správy. Nelze totiž jen upravit zákon o volbách do obecních zastupitelstev a jinak definovat způsob volby starosty obce. S odlišným způsobem voleb se musí výrazně proměnit i jeho postavení vůči radě obce i vůči zastupitelům. Přímo volený starosta by získal svůj mandát od občanů a nemůže být (kromě specifických příčin) odvolatelný zastupiteli, jeho politická pozice vůči ostatním členům obecní samosprávy by byla mnohem silnější, a proto by musely být posíleny i jeho kompetence a to na úkor dosavadní rady obce nebo dokonce v některých oblastech na úkor zastupitelstva obce.
Přímo volený starosta je suverénem, který má politickou moc sám rozhodovat a současně nést za svoje rozhodnutí politickou odpovědnost před svými voliči.
Konec konců o posílení politické moci mluvili mnozí před zavedením přímé volby prezidenta a jedno z prvních prohlášení nové zvoleného prezidenta se týkalo jeho silného mandátu, podpořeného 2,7 mil. hlasů ve volbách.
Zavedení přímé volby tedy znamená velmi silný zásah do jinak vcelku vyváženého konceptu sdílení moci na komunální úrovni. Dosavadní jednoznačný mocenský hegemon – zastupitelstvo obce – by se o moc dělilo s přímo voleným starostou. Ten by měl například v obcích, kde se volí rada, jmenovat radní, jejichž role by se změnila z politické pozice do pozice výkonné, představovali by náměstky svrchovaného vůdce obce. Starosta by se svým týmem náměstků řídil a rozhodoval nejen o běžných provozních záležitostech obce (pronájmy bytů a nebytů, rozhodování o čerpání rozpočtu, rozhodování o využité veřejných prostranství….), ale fakticky by řídil celou obec. Svoje rozhodování, svoje kroky by musel obhájit před voliči v následujících komunálních volbách.
Zastupitelstvo obce by stejně jako dosud rozhodovalo o zásadních politických dokumentech obce, jako je rozpočet obce, schvalovalo by strategický plán (program rozvoje obce), územní plán obce, rozhodovalo by o nakládání s majetkem obce. V případě, že by zastupitelstvo a starosta měli jiný politický názor na věc, musel by zákon jasněji definovat princip projednávání a schvalování rozporuplného dokumentu, nebo by ke schválení prostě nedošlo.
Přímá volba starosty zavádí nový, v českém prostředí nezvyklý princip do vyváženého a relativně fungujícího systému obecní samosprávy. Znamená velmi razantní změnu stávajícího rozdělení moci a kompetencí mezi jednotlivé komunální orgány a znamená tedy dosti značné vychýlení celého systému. Při vědomí všech argumentů, které mluví pro zavedení přímé volby především v menších obcích, si nejsme zcela jisti, zda je opravdu nutné takto razantně zasahovat do fungujícího systému a rozbít jeho stabilitu pouze zdánlivě jednoduchou změnou.
Pokud bude někdy v budoucnosti existovat jak veřejná poptávka, tak i politická vůle, je možné se zamyslet nad fungováním veřejné správy a celý systém zastupitelské demokracie lze vyměnit za systém přímé demokracie. Jsou nepochybně státy, kde takové systémy dobře fungují, neodpovídají ale české tradici obecní správy. Vždyť i v druhé polovině 19. století zastupitelstvo obce volilo představenstvo obce a starostu.
V současné době je mnohem důležitější zahájit veřejnou diskuzi nad systémem fungování veřejné správy. Všechny obce bez ohledu na svoji velikost jsou zatěžovány obrovským balíkem povinností a úkolů, které se na ně valí v přenesené působnosti státní správy. Mnohem efektivnější by bylo, pokud by došlo k posouzení efektivity výkonu činností státní správy a následně k jejich omezení. Stejně tak je možné vést diskuzi nad výkonem samosprávných kompetencí. Je na místě se ptát, zda-li má mít stejná pravidla pro zajištění samosprávných činností Brno a stejně tak i stovky obcí, které mají méně než 100 obyvatel, nebo více než 1600 obcí, které mají méně než 200 obyvatel a na rozdíl od Brna nemají plně profesionální zázemí. Není tedy na místě zahájit diskuzi o dvojím pojetí obecní samosprávy? Nejmenší obce by mnohem více uvítaly sejmutí některých administrativních břemen a úkonů, které musí zajišťovat, než pouze technickou změnu způsobu volby starosty.
