Snahy Bruselu o sjednocování daní v jednotlivých členských státech jsou patrné už velmi dlouho. To, že o ní mluví bruselští superúředníci, evropské orgány či třeba evropské odbory je bohužel fakt. Ale že se k tomuto proudu přidá i nejvyšší představitel republiky je pro mě více než zarážející.

Jakékoliv stanovování daní zvenčí je totiž bezprecedentním zásahem do suverenity země. Řeknu-li to cynicky: Kdo rozhoduje o penězích, rozhoduje o všem. A samozřejmě, že EU chce rozhodovat o co nejvíce věcech, proto takové návrhy nepostrádají „bruselskou“ logiku.

Na společnou daň se klepou i velké evropské státy, jako Francie, Německo, Španělsko nebo Itálie. Tedy země s vysokými firemními daněmi, které chtějí omezit odliv domácích firem do jiných států. Oni na tom nejvíce tratí. NE však ČR.

Už nyní máme stanoveny minimální sazby některých daní (např. DPH, či spotřební daně). Vybírat příliš nízké daně zkrátka podle Evropy nesmíme.  Zatím si však nikdo nedovoluje stanovit jednotnou sazbu pro všechny.

Sazba daně je jen jedna strana věci. Druhým parametrem je daňový základ. Tedy nejen jaké procento se platí, ale i z čeho. I tady lze vidět vtíravou snahu z Bruselu. V dubnu minulého roku schválil Evropský parlament (zatím) nezávaznou zprávu, že společné zdanění podniků by mělo být závazné ve všech zemích EU. Napřímo by to totiž, bohudík, zatím neprošlo.

Z pohledu dlouhodobého vývoje v Evropě by sjednocením zmizel i prvek daňové konkurence mezi státy, který je nejvýraznější právě u daně z příjmů právnických osob (firmy nejsnáze migruji). To, co reálně nejvíc krotí tuto daň, je odchod firem do sousedních zemí. Pokud bude jednotná daň, nebudou se sice firmy přesouvat mezi evropskými státy, ale půjdou rovnou mimo EU. Vytlačíme je tak z Evropy úplně.

Co prezident sleduje svým euro-hujerstvím mi nejde na mysl. Vyvěšení euro vlajky – dejme tomu – chtěl si zapózovat před fotografy s Barossem. Ale podpora podobných nápadů, které jdou na ruku Evropské unii a které nemají se zájmy ČR nic společného – ty si rozhodně může odpustit.