Je nám absolutně jasné, že tyto návrhy nejsou ve své podstatě nijak revoluční. O tyto úpravy žádají léta podnikatelé i podnikatelské svazy - Hospodářskou komorou počínaje, Svazem průmyslu konče.
V prvním návrhu novely zákona navrhujeme, aby si plátce DPH nárokoval odpočet daně až po zaplacení faktury a zároveň ten, kdo odvádí daň na výstupu, platil daň až po přijetí platby.
Platit daň z příjmu, který jsem neměl, je přece nejen do nebe volající hloupost, ale také do nebe volající nespravedlnost. Z praxe známe případy, kdy neplatič nejen nezaplatil fakturu, ale zároveň si za tuto fakturu nechal od státu vyplatit vratku DPH - za platbu, kterou nezaplatil.
A naopak - slušný živnostník nejenže nedostane od podvodníka platbu za svoje zboží nebo službu, ale navrch ještě musí zaplatit DPH za to, o co byl v podstatě okraden. Někteří slušní podnikatelé se tak cizí vinou dostávají do platební neschopnosti, což má pak negativní vliv také na pracovní místa.
Jsou samozřejmě hlasy, že to je vše účetně komplikovanější.
Ale trpět nespravedlnost jen proto, aby měl Finanční úřad jednodušší život, mi nepřijde moc systémové. Přednost musí mít v tomto případě občan, živnostník či firma a ne pohodlí a lenost státu.
V tomto duchu je také druhá námi navrhovaná právní úprava zákona o DPH. Ta ruší zákonné ručení za odvod daně z přidané hodnoty příjemcem plnění od nespolehlivého plátce. Chtít po občanech či firmách, aby zodpovídali za to, zda jejich obchodní partner platí, či neplatí daně, to je také z hlavy nějakého mimozemšťana. Pokud stát chce, aby neplatiči daní nepodnikali, ať jim zruší firmy, nebo je sankcionuje jinak. Ale nemůže opět vlastní povinnosti převádět na druhé. Tím spíše, že občan nemá šance ani moc nadějí v reálném čase zjišťovat aktuální platební morálku cizích firem. Některé obchody probíhají v delším horizontu a ze solidní firmy se často přes noc i díky druhotné platební neschopnosti může kdykoli stát neplatič.
Opravit jasné bezpráví je logické a je spíše psychiatrickou záhadou, proč se politici dodnes takové úpravě bránili. To, že takovou úpravu přinese vláda, jsme už také zaznamenali - ovšem politici slibují a jen blázen by se na jejich sliby spoléhal.
Pokud namítnete, že jsme také politici - tak ano, ani nám věřit nic nemusíte. My ovšem nic neslibujeme, my zde předkládáme hotové návrhy zákonů, které stačí pouze schválit parlamentem.
A když tu zmiňujeme komplikace při výběru DPH, k nimž mimo jiné patří někdy i stamilionové podvody, bylo by dobré se zkusit podívat do jiných zemí, kde například DPH nemají vůbec, ale mají takzvanou daň z obratu - např. v USA. Tu platí až konečný prodejce, respektive v přirážce konečný spotřebitel prodejci. Nikdo si nic v průběhu výrobního procesu nepřeúčtovává, takže odpadají podvody, tisíce tun popsaných papírů a hodiny strávené nad účetnictvím.
Díky jednoduchému výběru šetří firmy a šetří na tom i stát a jeho byrokratický aparát. Pojďme se zamyslet, zda bychom nemohli některé složité věci začít dělat jednodušeji.
Závěrem bych chtěl poděkovat poslancům Michalovi Babákovi, Radimovi Fialovi za spolupráci na této novele a také dalším poslancům skrz celé politické spektrum, kteří se již rozhodli návrh spolupodepsat a tím podpořit. Závěrem děkuji za podporu Hospodářské komoře ČR a také Svazu průmyslu a dopravy.
Tomio Okamura
