Politické hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO) konec Nečasovy vlády opakovaně přivítalo, ale nelze odhlížet od poněkud nevyjasněného způsobu, kterým se tak stalo a jehož jednotlivé peripetie se začínají postupně odhalovat.
V souvislosti s tím se zřejmě ani nikdo příliš nedivil tomu, že poslanecká sněmovna si rozpuštění neodhlasovala. Možnost a realizační schopnost pro konání předčasných voleb tím velmi poklesly. Tedy se spíše ztrácejí. Poklesla tím ale i legitimita pro konání těch, co jsou nám, bez naší možnosti vyjádřit se k jejich mandátu, rozhodnuti vládnout do termínu řádného konání voleb v příštím roce.
Vyjádření některých politiků hledajících si cestičku pro podporu rusnokovsko – zemanovské vlády skrze urputné utvrzování veřejnosti o podmínce konání předčasných voleb je sice slyšitelné, zda také vůbec ještě obhajitelné pro naplnění režimu jejich uskutečnění však více než zpochybňující. Přičteme-li k tomu, že mají-li strany jako např. KSČM a část ČSSD zájem na podpoře rusnokovsko – zemanovské vlády, zřejmě tím sledují více své cíle a naplnění vlastních zájmů. Je totiž otázkou, proč by zároveň chtěly, aby právě ustavená vláda vzápětí končila. Jednou z podmínek podpory Rusnokovy vlády, že bude vládnout jen do předčasných voleb, se stává jen vějičkou k vyvolávání zmatku u občanů, protože z Ústavy ČR jsou podmínky a mechanismus pro konání prezidenta či Poslanecké sněmovny P ČR natolik jasné, že podporou tzv. vlády odborníků ve sněmovně nebude důvod pro vyhlášení předčasných voleb.
Z pohledu velmi vážného dění ve společnosti v současné době se hraje nejen o osud jednotlivých kauz, jak jsou nám známy minimálně z médií, ale také o důvěru v elementární fungování právního systému a politiky u nás.
Ústava je zákon, který odráží realitu a je také návodem, jak se co nejlépe orientovat ve spleti jejích vazeb a vztahů. Ústavní zvyklosti se vytvářejí v dobrém úmyslu jako kompromisy v situacích obvyklých a také pro východiska z nich. O jejich změnách by se určitě nemělo rozhodovat svévolně a z rozmaru skupin nebo jednotlivců, přičemž kvalita změny by měla být evidentně lepší v porovnání s předchozím stavem. Tomu však stávající vývoj a jeho personální zajištění na naší politické scéně neodpovídají.
Politické hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO) sleduje pozorně vývoj situace v naší společnosti a jsme toho názoru, že se opět potvrzuje, že silácká řešení situaci a zákulisní jednání nepomohou a že jen uvážlivý přístup a řešení problémů mohou být východisky.
Stále trváme na tom, že předčasné volby k tomu mohly a mají přispět, minimálně nejen psychologicky, ale zejména institucionálně, aby především občané vyslali signál, komu chtějí svou důvěrou podstoupit největší díl odpovědnosti za nápravu stavu k lepšímu. Již méně se domníváme, že si to politici opravdu stihli konečně většinově uvědomit.
Verbální ataky mezi politiky a soudní mocí pokračují a dál se tím situace záměrně znepřehledňuje. Spoléhá se totiž na to, že v nastalém zmatku, a tím déle, už se nikdo nebude ptát na význam a cíle některých politických kroků.
I nadále tvrdíme, že pokud občané sami neprojeví vůli a ochotu k formování a organizování svého konání a autority politické a odborné, společně a v součinnosti nezačnou aktivněji přistupovat k prohlubování větší účasti na správě věcí veřejných, nezmění se forma ani obsah politiky. A to ať už v tlaku na stávající politické subjekty a změny jejich fungování nebo při hledání takových forem aktivit a iniciativ, které celý tento proces spustí a také se na něm dál budou organizovaně podílet.
V tomto spatřuje, přes všechny složitosti, svůj význam také politické hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO).
Leoš Vaněk, předseda OMMO
Hana Svobodová, 1. místopředsedkyně OMMO
