Známé kauzy europoslance M. Ransdorfa z KSČM nemají konce. Doslova před necelými čtrnácti dny jsem z velice důvěryhodného zdroje blízkého KSČM slyšel, že „je všemu konec, že nyní vše kolem jeho osoby ustalo a ve zbylém čase do příštích voleb do EP se bude Míla moci soustředit na vylepšení svého image a obsahová témata související s evropskými volbami či vnitřním dění v ČR". Tehdy jsem, a to, aniž bych znal další vývoj, zejména další tentokráte „muzejní Ransdorfovu kauzu“, nesměle zdroj upozornil, že vše je dlouhodobě nastavováno tak, aby M. Ransdorf v KSČM skončil a zřejmě nebude v jejích řadách do EP či jinam kandidován. Zdroj připustil, že je to možné, protože jmenovaný již dostal jakési „zajímavé“ nabídky od samotného předsedy KSČM, o nichž však již před tím slyšeli někteří důvěrní předsedovi „kámoši“. Pobavilo mě, že mezi nimi byla údajně i nabídka na funkci ředitele Muzea dělnického hnutí. Do sbírek muzea by bylo třeba v zájmu KSČM uložit jiné „exponáty“. S odstupem času musím konstatovat, že to zřejmě opět (pokolikáté již a kolikrát to ještě bude) jen zafungovalo podvědomí předsedy V. Filipa, který zřejmě o celé kauze věděl a nedivil bych se, že se na ni mohl i aktivně podílet.
Pro KSČM, resp. pro její současné majitele je totiž hledání a ničení jakéhosi „vnitřního nepřítele“ doslova hobby a styl práce v „neřízení a reorganizaci práce“ tohoto, volebními preferencemi nadhodnocovaného politického subjektu. Sám s takovýmto bojem, dokonce jako úspěšně uštvaná oběť, mám slušnou zkušenost. A o úloze předsedy V. Filipa v ní vím své a nejde o nějak moc příznivou zkušenost a pro něj lichotivé hodnocení. Zřejmě, kdo se jednou potkal s bývalými strukturami StB či jiných specializovaných útvarů, má to nejen natolik pod kůží, ale i je zřejmě nadosmrti zavázán, resp. obvázán. Tímto se nedopouštím nějakých myšlenkových zkratek či fabulací, ale jen analyzuji, třídím, hodnotím souvislosti a komprimuji oficiální zdroje a informace, které jsou veřejně dostupné. Přiznám se, že o to je pak asi poznání děsivější, zejména když je lze, následně posuzovat, s osobními nepříliš dobrými zkušenostmi a poznáním.
Ještě si M. Ransdorf nestačil odfrknout a je zde další kauza, další štvanice. Je prostě třeba „zabít Sekala….“ Zajímavé je, že media se pomalu, polehoučku začínají kauzou zabývat. Jedno od druhého, třetí od předchozího, ač jindy soupeří, kdo bude první. Že se informace objevila na TV NOVA v nočních zprávách 30. 7. 2013 a pak již začala kolovat dalšími portály a tištěnými médii, kde za nejvíce informovaný zdroj se následně vydávaly novinky.cz (zřejmě jsouce informovány „dobře informovaným zaangažovaným zdrojem“ nejmenované agentury pracující také pro volební kampaně KSČM). Přesto, jak to jinak bývá určitým standardem, se nikdo ze zástupců tv-médií nezajímal o prvotní zdroj, o to, kdo to je onen člen statutárního orgánu z Muzea dělnického hnutí. Že jde o bratra současné ředitelky je jen malým detailem, který byl bez jakéhokoliv podivu zaregistrován jako „člen správní rady Muzea dělnického hnutí“. Že jde zřejmě o člověka, který je k nalezení na veřejně dostupných informacích jako předlistopadový příslušník II. odboru Kontrarozvědného rozpracování speciálních služeb NSR a kontroly Zastupitelského úřadu Rakouska, kde působil ve funkci staršího referenta. Byl mimo jiné hodnocen následně i některými svými spolupracovníky jako osoba tzv. velice zběhlá ve vyrábění různých falešných identit a informací. Jde o člověka, který se pohybuje v orgánech cca 18 firem, z nichž některé jsou (cca 8) v likvidaci nebo v konkurzu, a co je nejkurióznější, že jako osoba stojící u jejich zrodu jako zakladatel, je dnes jejich likvidátorem. Dokonce se zřejmě mihl i v takové kauze, jako byla „mega kauza“ týrání dětí, obchod s dětmi spojený s příběhem Barbory Škrlové, alias Aničky, ale tu budiž, snad z jeho obav řečeno, po krátké peripetii odmítl klienta (otec jmenované) zastupovat.
Vím-li, že naopak několik let zpět musel M. Ransdorf prošetřovat a ověřovat podezření, že někdo údajně může rozprodávat exponáty ze sbírek MDH a marně požadoval několikrát po jeho ředitelce, aby byla provedena přesná a objektivizovaná inventarizace sbírkových fondů, pak si opravdu kladu otázku, kdo měl zájem toto vše, tak nějak v onom informačním balíčku zpřeházet a udělat generálního viníka z europoslance, zakladatele společnosti zodpovídající za chod MDH, a notabene v minulosti, což vím z dřívější spolupráce s Ransdorfem na ÚV KSČM, který dokonce několikrát hradil mzdy pracovníků muzea z vlastních finančních prostředků. Klást si lze také otázku, (proč) že právě podavatel trestního oznámení nastoupil do orgánů společnosti řídící MDH v prvé polovině roku 2012.
M. Ransdorf může být podezírán zřejmě z čehokoli, jen ti, co jej dobře znají, zřejmě vědí, že jde o člověka velice vzdělaného, leč pro praktický život používajícího často příliš důvěřivosti až naivity. Což bylo neštěstím také vzhledem k jeho zadluženosti, následně dost kostrbatě řešenou, a mohlo být i důvodem obrácení možná hrozící kauzy rozprodávání sbírek z MDH směrem k jeho osobě. O čem však pochybovat nemohu, je cíl těchto snah, protože najde-li se ještě nějaký hlas v řadách KSČM pro to, aby byl zařazen na kandidátku KSČM pro volby do EP „sním svůj klobouk“, který nikdy nenosím. A o to zřejmě celou dobu šlo a jde. Přitom to byl on, kdo dělal celé polistopadové období příznivější image vnímání KSČM ve veřejnosti a bude za to konečně jako řada osob před ním po zásluze odměněn (prosím nečíst potrestán). Inu, uvidíme, jak se bude tato kauza dále vyvíjet, jak ji budou media a která hňácat, hýčkat a zkoumat i z pohledů zde naznačených. Druhá „soudružská i post-soudružská“ strana si je jistá, dost jistá. Má totiž kořeny zaryté hluboko v minulosti a některým obsazením Hradu se vytvářejí zajímavá společenství bratří a bratříků, a ti co vadí nebo by mohli vadit, je třeba odklidit, třeba i za cenu jejich „trestněprávního“ rozprodávání...
P. S. Nedivím se těmto způsobům, divím se lidem, že propadají bezduše víře v ty, co je opakovaně používají.(vb)
