Politické hnutí OMMO hodnotí tento text jako velmi ambiciózní a z pohledu realizace přesahující nejen možnosti vlády J. Rusnoka, ale výrazně zasahující i do charakteru vládnutí příštího, vzniklého s největší pravděpodobností po řádných volbách v červnu 2014.
Žádná avizovaná garance, že tato vláda se vytváří jen jako úřednický orgán do termínu konání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny P ČR, které se ve vládním prohlášení objevují nesměle jako druhá méně pravděpodobná možnost. V tomto ohledu je text zřejmě účelově poskládán a vytvořen pouze pro získání důvěry této vládě, k němuž by údajně mělo dojít zřejmě ve středu 7. 8. 2013. Čili je předem determinován výrazně touto snahou. „Najít“ se v něm mají zejména jak ti na levici (ČSSD, KSČM) či nezařazení, tak i někteří poslanci bývalé a stále, údajně trvající pravicové koalice, hlavně ze strany LIDEM a TOP 09, ale spekuluje se i o některých z řad ODS. I když verbální výstupy z posledně jmenované jsou poněkud odlišné a dány kroky zástupců části jejího vedení také s výhledem zájmů podnikatelských, které zastupují (např. energetika). A je otázkou, zda právě Rusnokova vláda nemá být jen dalším pokračováním „přeběhlíkovské“ tradice v našich zákonodárných končinách.
Poněkud kuriózně znějí i slova o „dobrých mravech“ v PPV, tedy znějí-li „ústavní zvyklosti idiotsky“ dle hlavy státu, bude tato vláda dbát dobrých mravů?
Programové prohlášení zahajuje svou „zdůvodňovací pouť“ k většinovému hlasování v PS tzv. Preambulí. Převažuje zdůvodnění, proč tato vláda vlastně vznikla a zdůrazněny jsou některé „hříchy“ předchozí pravicové vlády P. Nečase, včetně dosud řešené kauzy J. Nagyové a zneužití vojenského zpravodajství. Ač tyto aspekty nejsou přímou příčinou stávající situace ve společnosti, ale důsledkem, neboť z jejího celkového nedobrého stavu nelze vyjmout její hlavní aktéry na různých úrovních, tedy politiky.
Jedním dechem, asi právě pro případné nalákání „opozičních hlasů“, je zdůrazněno, že Rusnokova vláda hodlá v řadě věcí využívat toho, co zde bylo uděláno vládou předchozí, jen je bude poněkud korigovat, údajně někdy významně. V tom rozhodujícím (důchodová reforma, zdravotní poplatky a nadstandardy, školné, potažmo zápisné aj.) však zřejmě nikoliv. Až v poslední, zhruba poslední třetině preambule jsou čtenáři, resp. poslanci při jednání sněmovny seznamováni s hrubými rysy vlastního programového prohlášení.
Je rovněž zdůrazněno několik „zajímavých premis“. Např. v něm nalezneme větu – „Vláda je koncipována jako nepolitická, nestranická a tvoří ji krizoví manažeři jednotlivých rezortů.“ O tomto se dá již nyní spolehlivě pochybovat, protože stačí slyšet stanoviska a „natěšené“ názory lidí z SPOZ, části ČSSD reprezentované M. Haškem nebo tábora KSČM. Lze se podívat na politickou (nahonem bývalou) příslušnost některých jejích členů, v současnosti tzv. nestraníků nebo s pozastaveným členstvím, u některých sahá až před listopad 1989. Informace o „krizových manažerech“ je rovněž zpochybnitelná. Např. situace kolem dluhů ministra financí z prezidentské kampaně a jejich úhrady těsně před jeho souhlasem být ve vládě, anebo dluhová úspěšnost ministra zemědělství z doby předchozího podnikání apod. O prvních, v převaze personálních kroků některých jejích členů, které zvedly hladinu odborné i občanské veřejnosti jako v případě odvolání ředitele ND a celkové, dále pokračující nedobré situaci v ND, pak ani nemluvě. Personální aktivity ministra dopravy v ČD, aniž by byla hlouběji známa agenda a nutnost personálních změn, spíše připomínají aktivity sledující namísto koncepčnosti predikci „kdo tu vládne a co může, bude-li se to hodit“. To vše až nápadně připomíná shodnost některých tolik kritizovaných postupů u předchozí vládní garnitury. Nyní snad jen s větším „hurá“.
Vlastní, jakási obsahová část Programového prohlášení je nazvaná „Programové cíle“. Je jich v podstatě šest s celou řadou dílčích bodů, podbodů, úkolů, aby se vytvářela hutností textu iluze kompetentnosti vlády odborníků. Tato vláda vzhledem ke svému omezenému mandátu, bude-li jí vůbec důvěrou sněmovny udělen, a charakterem půdorysu, na němž vznikla, nikoliv z voleb, nebude moci, jako jakákoli jinak takto formovaná vláda, vystupovat jako plnohodnotná, a spíše bude převažovat právě její úřednická povaha a účelovost.
Co lze říci k jednotlivým oblastem:
V oblasti zahraniční politiky a EU si vláda činí ambice hlouběji „koordinovat hospodářskou a fiskální politiku“ s EU. Nic proti, ale vzhledem k náročnosti opatření samotné EU a politické různosti názorů u nás zleva doprava se tento postup vlády jeví jako více proklamativní než realizační. Co lze ocenit, je podpora ze strany diplomatických zastoupení ČR v zahraniční našich obchodních a podnikatelských zájmů. Poněkud mlhavě znějí slova o „větším zapojení soukromého sektoru do realizace rozvojových projektů“, protože není blíže známo, kdo a dle jakých kritérií bude tyto zástupce soukromého sektoru vybírat, aby to byly právě ti „správní“, a není-li právě toto cesta pokračování oněch klientelistických a účelových vazeb příznivců této vlády, potažmo Hradu.
Hospodářská a rozpočtová politika, čerpání EU fondů je předložena s jistou obezřetností až obavou více neříci, často však také na úkor toho, odkud vlastně chce vláda vzít prostředky na poměrně ambiciózní představy o realizaci kroků v této oblasti. Opomenuta je např. podpora podnikání, včetně tzv. středního a drobného s regionálním akcentem, se zejména vysokou nezaměstnaností. Za pozitivní lze považovat koordinaci rozpočtových kroků s dalšími sociálními partnery. Využívání fondů EU, jakožto jednoho z hlavních problémů ČR, což se ukazuje na dopadech z let předchozích, ale ani zdaleka není zažehnáno do budoucna – viz např. kraje Ústecký a Karlovarský. Má-li jít jen o to, jak „politicky osvobodit“ např. právě kraje Ústecký a Karlovarský z negativních pozůstatků předchozích vlád, u nichž ale část stávajících členů krajských vlád byla v kontrolních orgánech (např. Ústecký kraj), pak ani tento přístup nezmění příčiny problémů, tedy v řadě případů nekompetentnost při zpracování projektové agendy a účelové až „podivné“ zacházení s financemi z těchto projektů na úrovni krajů.
V podstatě opětovné zavádění registračních pokladen je sice na první pohled dobrým záměrem, je ale otázkou, zda se sejde s podporou u subjektů, které tím navýší určitou náročnost výkonu svých ekonomických nákladů, a zda má vláda promyšleno, jak bude příp. kompenzovat postup v případě, že vzniknou rozdílné přístupy v aplikaci registračních pokladen u různých podnikatelských subjektů (právnické, fyzické osoby atd.).
Nebude-li vzájemná koordinace při postihování některých ekonomických aktivit vedoucích k vyvádění finančních prostředků mimo náš daňový režim podložena legislativně, formou dohod s mezinárodní platností a možnostmi jejich vymahatelnosti, tzv. daňové ráje budou i nadále prostředím, kam budou některé subjekty směřovat. V této věci např. není zmíněna aktivní role EU z pohledu příp. právních, ale i daňových nástrojů, které jsou zatím spíše omezeny.
Z pohledu energetické koncepce chybí celkové nastavení tzv. energetického mixu, v němž by se vymezila působnost jednotlivých energetických zdrojů a jejich provázanost.
V zemědělské oblasti např. poněkud absentuje už nyní daná možnost sankcionovat ty země v rámci EU, které vývozem nekvalitní produkce poškozují spotřebitele, a ohrožuje je na zdraví. Jen jde např. o to tyto viníky více personifikovat a zatížit důsledky takového negativního konání.
V oblasti dopravy má pokračovat „liberalizace v železniční osobní dopravě“, což je docela zajímavé zjištění vzhledem k celkově jinak posilované pozornosti k podnikům se státní účastí. Ale zřejmě tu promlouvají i s výhledem na personální změny na postu šéfa ČD již některé záměry určitých jednotlivců a skupin, a celkově to ukazuje na ne příliš promyšlený záměr vládního prohlášení. Vůbec se neuděluje pozornost např. pozici České pošty s. p., která se v posledním období poněkud vymkla trendu dostupnosti pro co nejširší veřejnost a zdražuje neustále své služby, aniž by se výrazně změnila na různých úrovních jejich kvalita.
V regionální politice se sice hovoří o obnově území postižených povodněmi, není však zodpovězeno, nakolik už byla využita a realizována protipovodňová opatření v předchozím období, jaké byly vynaloženy finanční prostředky a zda byl dosavadní postup opatření účinný. Jde pouze o další proklamaci směrem k veřejnosti, že se situace řeší. Jak např. bude zabráněno dalšímu nakládání s územími evidentně spadajícími do záplavových zón, aby nebyly dále předmětem prodeje či spekulací? A to, aby odpovědná ministerstva tato území evidovala a nepovolila nakládání s nimi z pohledu výstavby či další činnosti, jež by v případě povodní podléhala zkáze.
V oblasti bydlení vláda poněkud překračuje už nyní „překročený“ záměr, neboť problémem dneška není nedostatek bytů, ale to, že určité příjmové skupiny nedosáhnou na odpovídající bydlení. Další nájemní byty budou sice investicí, jejíž další správu si žádná obec a město bez záruky na svou odpovědnost nevezmou. Sociální bydlení je třeba řešit zákonem a umožnit pohyb obcím a městům, jak s nimi nakládat, aby jejich smysl zůstal zachován. Nehledě na skutečnost, že již dnes zákon určuje odpovědnost za oblast bydlení obecní samosprávě.
V sociální oblasti a zdravotnictví vláda v žádném případě neříká, jak chce zajistit „nová a trvalá pracovní místa“. Čili chybí koncepce zaměstnanosti od těch nejmladších věkových skupin (absolventů) atd.
V sociální oblasti není mj. řečeno nic o dalším postupu v důchodovém systému, valorizaci a jak se bude ubírat zdravotní péče z pohledu finanční spoluúčasti pacientů. Vůbec např. není zohledněna dosavadní zkušenost s platbami ve zdravotnictví a s jejich celkovým vlivem na kvalitu zdravotní péče. V podstatě se v prohlášení staví vláda k seniorům dost macešsky, byť její členové jinak v tomto směru slibují leccos.
Velmi zvláštním způsobem je klasifikována oblast vzdělání, vědy a kultury. Přednost technickým a přírodovědným oborům neváže nijak politiku zaměstnanosti, učteme-li, že je srpen a školy od září-října začnou fungovat dle nutně nastavených parametrů. Není např. předložen přístup ke školnému, autonomie škol (včetně vysokých) z pohledu financování a provázaností s praktickou aplikací vědeckých výzkumů (škola – výzkum – praxe – podnikatelský subjekt) čili legislativní rámec a finanční účast školy, školská koncepce apod.
V kultuře by se možná slušelo udělit pozornost taktéž alternativním formám kultury, zájmovým aktivitám typu spolková divadelní činnost apod. Jde mj. i o to, jak zainteresovat např. děti a mládež na aktivním podílu na životě obce a městě, jejich tradicích a hodnotách.
V oblasti obrany a bezpečnosti je jistě na místě reflexe našich členských závazků, zda tím vláda také mluví z duše všem parlamentním subjektům, o jejichž přízeň se uchází, je „ukázkové“, zvláště pokud jde o členství v NATO, zahraniční mise apod., s nimiž má KSČM, jak je dlouhodobě známo problémy.
A dále, pokud vláda opravdu hodlá čelit různým druhů nesnášenlivosti, jaká je prevence, kterou by nabídla… To nám už ale neříká.
Co se týká spravedlnosti a práva, je poměrně zásadní, že stále jsou kraje, kde se určité trestně první úkony dějí naprosto v lůně tzv. politického zájmu, resp. absence vůle a mnohdy odbornosti vedoucí k řešení trestně právní agendy – viz např. kraj Ústecký. Jde o to, že by závažná trestná činnost a informace o ní neměly být předmětem pouze mediální interpretace, ale i zájmu vlády, jak si daný region, kraj a jeho orgány zabývající se odhalováním trestné činnosti plní své povinnosti nejen na úrovni vnitřní agendy, ale i prezentace směrem k veřejnosti.
I když víme, že na našem názoru nejspíše nezáleží a ti co budou rozhodovat, k němu nejspíše ve své pýše nepřihlédnou, se politické hnutí OMMO v hodnocení Programového prohlášení vlády (PPV) kloní spíše k názoru, že Rusnokova vláda ucházející se o podporu sněmovny by její důvěru za těchto podmínek neměla dostat, a to z následujících důvodů:
- Rusnokova vláda zcela upustila od realizace předčasných voleb a chová se, jakoby z voleb vzešla a opírala o ně svou legitimitu. Vystupuje tak i při jednáních ve vztahu k parlamentním stranám, které si buď zavazuje anebo je spíše mediálně ponižuje. Zároveň přeceňuje svůj význam, který spíše opírá o osobu prezidenta Zemana a jeho zvolení v přímé volbě;
- vláda nevysvětlila, a z PPV to nevyplývá, kde hodlá brát prostředky na svůj vcelku ambiciózní projekt fungování;
- tedy, že tato vláda dál prohloubí státní dluh a předá jej svému nástupci po volbách v roce 2014, což považujeme za neodpovědné a směrem k veřejnosti minimálně za manipulativní;
- vláda nevyvrátila naše pochybnosti, že její charakter je pouze zájmovým „sdružením“ jednotlivců a skupin, které možná vyhoví těm či oněm ve stávajících parlamentních stranách, ať už přímo nebo nepřímo, ale nikterak nedefinuje, jak omezí nebo dokonce zabrání pokračování politiky zájmových stranických a podnikatelských lobby;
- její mandát se faktický opírá o zjednodušenou manipulaci s veřejným míněním – přímá volba prezidenta – konec Nečasovy vlády – není jiné řešení než Rusnokova vláda, aby se nevrátila pravice;
- a dále - podřízení si části politického spektra, zejména ČSSD, jejímuž vedení tímto adresujeme dotaz: je-li toto Programové prohlášení vlády také Vaším programem, je tedy také Vaším programem další nárůst státního dluhu, není-li zřejmé, odkud poplynou finanční prostředky na tak ambiciózní záměry, mnohdy spíše líbivě populistické než reálně ukotvené a žádoucí vzhledem k nedobré situaci v ČR?
- politické hnutí OMMO přesto kladně hodnotí, že vláda ve svém PPV sdělila, co skoro všechno by bylo třeba udělat, aby se nastartovaly změny v zemi k lepšímu, přesto by bylo žádoucí, aby takto učinila vláda po velmi pečlivé diskuzi se zástupci odborné veřejnosti, sociální a ekonomické sféry, aniž by předem byly kladeny podmínky, s „kým ne a s kým ano“. A aby to byla vláda vzešlá z předčasných voleb, které k řešení současné politické krize politické hnutí OMMO jednoznačně preferuje.
Leoš Vaněk, předseda OMMO
Hana Svobodová, 1. místopředsedkyně OMMO
Vlastimil Balín, jednatel OMMO
