Jasně pojmenované, úspěšně a důvěryhodně dotažené pravicové téma, kterým by se teď ODS nebo TOP 09 mohly před volbami prezentovat voličům, nevidím. A proto opět nezbývá, než vytvořit nepřítele či hrozbu, proti nimž tyto strany mobilizují. Proto je potřeba připomínat hrozbu komunismu (jako důkaz jsou předkládány personální zmény v Ústavu pro studium totalitních režimů, s nimiž sice KSČM asi tiše souzní, ale jinak proběhly zcela v režii ČSSD za asistence TOP 09), proto je potřeba chránit parlamentní demokracii před přímo (!) voleným prezidentem (potažmo před jeho voliči). Nepopírám závažnost těchto témat, jen se za nimi a za jejich více či méně důvěryhodnými hlasateli, ztrácí ta normální náplň politiky. To co, budou strany dělat, až domobilizují. Budou pravicové strany po zvýšení daní ze spotřeby snižovat přímé povinné odvody, aby pomohly podnikatelům vytvářet pracovní místa a nezaměstananým najít práci? Budou pomáhat zaměstaným rodičům dětí podporou částečných úvazků, sdílených pracovních míst a firemních školek? Budou se zasazovat o snížení byrokracie a menší přerozdělování veřejných prostředků? Pokud to vůbec slíbí, důvěryhodné v tom nebudou. Dostala jsem sice od Petra Nečase za úkol předložit návrh na redukci byrokracie a duplicit, když jsem návrh na konkrétní úspory ve výši 16 miliard předložila,  “pravicová” ministerstva se úspěšně ubránila. Obávám se tedy, že jedinou šancí pro pravici je levicová vláda, s jasným mandátem a odpovědností. Vláda, která dá čas a prostor pro vznik a jasné politické vymezení novému pravicovému subjektu, který pravicovou politiku opět naplní obsahem.