Když člověk shlédne těch několik málo zpráv ze světa, které se týkají obrany člověka před agresorem a zjistí, jaké mohou být následky jinde, je mu do pláče. Pak si položí otázku, proč to nejde u nás? A začne hledat příslušný paragraf trestního zákona. Zjistí, že je napsán tak, že spíše ochraňuje útočníka, než oběť. Co s tím udělají politici, kteří kandidují v předčasných volbách? Pak tiše rezignuje: „Zřejmě nic.“ ale několik se jich přece jen najde. Mají úmysl změnit znění tohoto paragrafu tak, aby se bránící se člověk nemusel bát postihu při případném zranění útočníka. Vždyť obrana musí být vždy účinnější než útok, aby jej bylo možno úspěšně eliminovat. Bohužel většinou to dopadá vláčením obránce po soudech a jeho úpěnlivé čekání na osvobozující rozsudek, případně na amnestii. Dle mého mínění by nemělo k soudu vůbec dojít. Útočník by měl být jasně stanoven a obránci by mělo být poděkováno za usnadnění práce při dopadení pachatele. Podobně jako na tomto odkazu:

http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/312867-texasan-umlatil-muze-ktery-mu-znasilnil-dceru-souzen-nebude.html

Bylo by proto vhodné iniciovat změnu ustanovení NUTNÁ OBRANA dle § 29, z.č. 40/2009 Sb,:

Není možno dále přecházet skutečnost, že napadený člověk je vláčen soudy a útočník vyvázne často bez trestu. První odstavec je v pořádku. Problém nastává u druhého odstavce. Druhý odstavec tohoto ustanovení by tedy mohl znít: „Napadený má právo bránit se jakýmikoliv prostředky.“

Usnadnilo by se vyšetřování a útočník by věděl, že musí počítat s jakýmikoliv následky. A napadený by nemusel v kritickém momentu přemýšlet, jak se ubránit, aby chudáka útočníka náhodou nezranil.

To je úkol pro nové poslance.

Petr Gruber – kandidát SPOZ do PS Parlamentu ČR