Důl je ve ztrátě, vlastníci se rozhodli, že se jim ho nevyplatí nadále provozovat. Bez práce se může ocitnout nejen dva a půl tisíce horníků z Paskova, ale i další tisíce lidí, kteří jsou navázáni na dodávky a služby pro důl i jeho zaměstnance. Rozhodnutí vlastníků přišlo jednostranně, bez dohody s odbory, krajem nebo vládou. Před ohlášením neexistovala žádná dohoda o tom, co bude následovat. Zájmu, či spíše nezájmu vlastníka OKD Zdeňka Bakaly, řešit cokoliv jiného než vlastní peníze, napovídá i vyjádření jeho tiskového mluvčího. Podle něj Bakala „situaci pozorně sleduje a je přesvědčen o nutnosti restrukturalizace, o které management firmy v těchto dnech jedná.“
Zdeněk Bakala určitě nemůže za klesající ceny uhlí a složité geologické podmínky, které prodražují jeho těžbu v Paskově. Má však dost prostředků na to, aby situaci řešil jiným způsobem než doposud a také v dohodě se státem i s odbory. Více osobní angažovanosti a empatie s těmi, kteří jsou situací postiženi, by také nebylo na škodu. V první řadě by ale pan Bakala měl finančně stabilizovat vlastní firmu. Jestli to udělá cestou navýšení kapitálu nebo jinou metodou je vcelku jedno. Důležité je, aby firma měla dost hotovosti na provoz životaschopných činností. To by přineslo větší jistotu většině zaměstnanců OKD. Za druhé by se měl s vládou, krajem a s odbory dohodnout na řešení nepříznivé situace. Pokud chce pan Bakala být vnímán jako odpovědný podnikatel, musí odpovědně jednat a s partnery mluvit, ne jen posílat vzkazy prostřednictvím tiskových zpráv.
Jednat ale musí také vláda. Hrozící dramatickou nezaměstnanost v Moravskoslezském kraji nemůže odbýt větou, že soukromé firmě už nedá ani korunu a soukromá firma se má starat sama o sebe. Není to poprvé v historii, kdy hrozí zavírání prodělečných dolů a masivní nezaměstnanost. V Británii osmdesátých let se doly zavíraly živelně, bez dohody sociálních partnerů a bez perspektivy jiných rozvojových projektů. Výsledkem byl sociální a ekonomický úpadek řady měst a regionů, který se leckde nepodařilo dodnes překlenout. Naopak v Německu převzal za útlum odvětví odpovědnost stát a snaží se do postižených regionů postupnými kroky rozloženými v čase přinést nové investice, firmy a tím i nová pracovní místa. I pravicová kancléřka Merkelová slíbila, že doly, které převzal stát, neuzavře před rokem 2018. Dodnes v nich pracuje přes třicet tisíc lidí v regionech Sárska a Severního Porýní – Westfálska. Horníci, kteří z dolů odcházejí, dostávají šanci v jiných sektorech ekonomiky. Jsou to lidé zvyklí tvrdě makat a k práci se umějí postavit. Chtějí pracovat, ne pobírat sociální dávky. Chytrý stát jim to umožní a vytvoří pro to podmínky. Ti chlapi jsou zvyklí starat se sami o sebe a to je dobré i pro stát a jeho veřejné rozpočty.
Moravskoslezský region potřebuje nové investice, které přinesou kraji perspektivu a nová pracovní místa. Že to jde, dokazuje mimo jiné příklad nošovického Hyundaie a průmyslové zóny Ostrava – Hrabová, která dnes zaměstnává 8 000 lidí. Na začátku jsou potřeba peníze, které se však mnohonásobně vrátí. Tady si Moravskoslezský kraj nemůže pomoci úplně sám. Je to i důležitý úkol státu. Vláda na jednom ze svých posledních zasedání projednala zprávu, že České republice propadne v letošním a příštím roce až 70 miliard korun z evropských fondů. Neodvažuji se ani dopočítat, kolik pracovních míst by v regionu vzniklo, kdybychom o tyto prostředky neschopností některých úředníků a minulých vlád nepřišli a investovali bychom je na severní Moravě. Od příštího roku bude mít Česká republika další peníze z evropských fondů. Musíme se zasadit o to, aby to s nimi nedopadlo stejně špatně jako v minulosti. Zrovna teď by se u nás v regionu investiční prostředky docela hodně hodily.
