K tomu je třeba podotknout, že je to zhruba 12 % všech studentů studujících na středních školách v České republice. Nejde tedy o reprezentativní výsledek, ale i přesto je z něho některé věci možné vysledovat.

V prvé řadě jde o převahu pravicových názorů mezi středoškoláky, respektive ukázku toho, jak moc je ovlivňována dospívající generace. Je to patrné především na té skutečnosti, že z velké většiny uspěly ty strany, které jsou upřednostňovány, nebo jejich předvolební prezentace je velmi výrazná. Jsou to především pravicové strany TOP 09, ANO 2011 nebo ODS. V druhé řadě to jsou Piráti, kteří pro mladé představují novou sílu, nové tváře s originálními názory a nápady, které jsou v protikladu k oficiálnímu establishmentu.

Výsledky těchto stran nastavují zrcadlo současné dospívající populaci, často však ukazují pouze na to, jak hluboce se nechají mladí lidé ovlivnit stručnými hesly či prohlášeními těchto stran. Stejně jako většinová populace, která již však na rozdíl od středoškolských studentů žije v běžném reálném světě, kde je jejich hlavním cílem zabezpečit sebe a své rodiny, se nezajímají hluboce o jejich program. I to se ukázalo po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010, kdy mnoho voličů pravice bylo následně udiveno tím, že tehdejší pravicová koalice P. Nečase chce zavést školné, prosadila zákon o tzv. církevních restitucích apod. 

To je jeden závažný poznatek. Druhým je však opakovaný velmi dobrý výsledek Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), tedy strany otevřeně propagující rasovou nesnášenlivost, strany s neonacistickými a fašistickými znaky. Ta od studentů dostala 7,15 % hlasů, volilo ji tedy 3614 studentů. Za úspěchem této strany stojí kromě negativního mediálního obrazu vytvářeného kolem sociálně slabých občanů, převážně Romů, také stále se zhoršující ekonomická a sociální situace většiny občanů České republiky. Nespokojenosti, která z této situace plyne, pak využívají různé skupiny v čele právě s DSSS. Občané doslova přežívající z nízkých mezd jsou konfrontováni zprávami z veřejně šířených zdrojů o vysokých příjmech plynoucím především z různých dávek nezaměstnaným, sociálně vyloučeným občanům. V tom okamžiku stačí sebemenší skutečná či uměle vyvolaná jiskra, která se pak přelije do ohně jako v případě protiromských protestů ve Šluknovském výběžku, Českých Budějovicích, Ostravě, ale i na řadě jiných míst.

DSSS spolu s dalšími populisty nabízejí občanům jednoduchá řešení, na která občané slyší. Bohužel, skutečnost takto jednoduchá není. Řešení problému se sociálně vyloučenými občany, především Romy, je dlouhodobé a vyžaduje si zásadní změnu současného systému. Základem je především řešení zásadních ekonomických, pracovních, sociálních a politických problémů, na kterých extremismus parazituje. Akutní je řešení důsledků deregulace bydlení a spekulací na trhu s byty, opatření proti lichvě. Odmítnout je třeba především snahu státu hodit tento problém na místní samosprávu (otázka stanovení příslušných kompetencí v boji s exkluzí, mj. v zákoně o obci). Stejně tak zavádějící je akcentovat represi, která může vést až k omezování občanských práv lidí spadlých do sociálního vyloučení. To vše je třeba vysvětlovat nejen mladým lidem, ale i většinové veřejnosti. V té souvislosti mně napadají slova Asafa Auerbacha, jednoho z tzv. Wintonových dětí, když v Lounech otevíral výstavu o českých obětech koncentračních táborů, který řekl: „Kdyby se udělal ve 30. letech průzkum mezi Němci, určitě by jich tehdy 80 procent souhlasilo s tím, aby se Židé vystěhovali, ale pro vyhlazování by nebyli. A kolik lidí by dnes v Česku bylo pro vystěhování Romů?"

Ludvík Šulda, BBA, kandidát KSČM pro volby do PS PČR v Praze