A hovoříme-li o moci, nevyhneme se tématu financí. Peníze a moc jsou v našem typu společnosti spojitými, neoddělitelnými nádobami.
Státní fondy jsou instituce zřizované samostatnými zákony, jejichž hlavním úkolem je správa finančních prostředků ve prospěch všech občanů České republiky. Je přitom jedno, zda se bavíme o Státním fondu životního prostředí, Státním fondu dopravní infrastruktury či o jiných státních fondech. Zásady jejich fungování by měly být stejné.
Všechny státní fondy v České republice však trpí jedním neduhem, za který může nenápadná větička vložená do zákonů, jimiž jsou tyto finanční instituce zřízeny. Větička, že „správcem fondu je konkrétní ministerstvo“. Nenápadná větička a velké neštěstí je na světě. Vedení ministerstev si totiž tuto větičku nevykládají jako kompetenci kontrolní, nýbrž jako kompetenci řídící. Proto jsou všechny státní fondy v nezáviděníhodné situaci, kdy na jedné straně mají ředitelé fondů osobní zodpovědnost za hospodaření s miliardami korun a na straně druhé musí na slovo poslouchat náměstka ministra, který za hospodaření fondu de jure žádnou zodpovědnost nenese. Ze státních fondů se tak stává cíl politické „kořisti“. Stávají se z nich „politické pokladničky“.
Je možné tuto situaci změnit? Určitě ano. Musíme ale vrátit státním fondům postavení, které jim dle zákona náleží. Musíme je vymanit z područí politických stran, které v nich prostřednictvím svých politicky dosazovaných náměstků řádí jako kuny v kurníku.
Uvidíme po volbách, zda nová vláda bude mít vůli odmítnout letitou praxi zneužívání státních fondů jako svých „politických pokladniček“.