Integrace Romů do podmínek většinového systému v ČR je chaotická
Několik let velmi intenzivně sleduji, jakým směrem a s jakou intenzitou se řeší romská problematika v naší zemi.
Téměř každá politická strana a vrcholní představitelé, samozřejmě i z řad neziskových organizací, se před volbami pyšní a zmiňují důležitost řešit otázky spojované s romským etnikem, především ve vyloučených lokalitách.
Povětšinou jde o silácké řeči, kdy se řada místních osobností snaží zaujmout svým názorem, a to především v momentech, kdy je situace nejvíce vypjatá a v mnoha případech vygradovaná až k demonstracím, které známe především ze Severu Čech, jako např. v Janově, ve Šluknově, Duchcově.
Romové jsou v začarovaném kruhu, jehož středem a hlavním problémem je často chybějící vzdělání. Toto je hlavní a dle mého názoru primární bod, od kterého by se mělo vše odvíjet. Dnešní systém a sociální politika mají v tomto směru řadu mínusů a negativ. Velmi často jsou Romové označováni za ty, co zneužívají sociální systém. Ale pravda je taková, že oni pouze využívají toho, co jim většinová společnost umožní. Nedělají nic víc, nic míň. Resp. vybírají si z nabízených řešení.
Romům chybějí znalosti a priority
Pro většinu Romů je prioritou rodina. To zcela jistě není na škodu, ale prioritou by měla být i lepší budoucnost pro jejich děti a další členy rodiny.
Otázkou je, kolik že vlastně v naší republice působí neziskových organizací, ať už lokálních či republikových, které se zabývají romskou problematikou? Kolik finančních prostředků již bylo vyčerpáno např. za období 10 let a k jakému že došlo zlepšení???
Pokud se sociální systém nezmění a nebude se intenzivně koordinovat a sledovat povinná školní docházka romských žáků, situace se nikdy nezmění. Tedy, pokud se toto nebude důsledně hlídat a dodržovat. Je zarážející, že se tímto směrem vynakládají ohromné finanční prostředky ať už v rámci inkluzívního vzdělávání, či integrace osob ze znevýhodněného prostředí, ale konečný výsledek je stále spíše zanedbatelný.
Nemůže se stát, aby migrace rodiny především z vyloučených lokalit přímo měnila k horšímu nebo dokonce rušila nezbytnou kontrolu a režim jejich dodržování a zanedbávání povinné školní docházky. Velmi častá absence ať už omluvených, či neomluvených hodin, je jednou z hlavních příčin nízké vzdělanosti a kvalifikace.
Řešením však za této velmi špatné situace nemůže být ponechání těchto skutečností jen ve správě Romů samotných, ale „tlačit“ na zájem všech zainteresovaných institucí, aby tento stav permanentně sledovali a dle potřeby měnily.
Návykům a dovednostem se je třeba učit a to je proces, který je třeba průběžně sledovat a jeho náročnost zvyšovat.
