„Řemeslo má zlaté dno“, říkávalo se kdysi, a protože si i vůdčí osobnosti minulého režimu dobře uvědomovali, že musíme vyrábět kvalitní, a v zahraničí prodejné zboží, věnovali maximální pozornost tradičním strojírenským oborům, a aby tyto obory mohly prosperovat, i výchově nové generace v učebních oborech nástrojař, soustružník, frézař, zámečník, automechanik a v dalších. Dnes však u nás kvalitní odborníci v těchto profesích chybí, nahrazují je různí „nedouci“, „neumětelové“ a dokonce i ekonomičtí přistěhovalci z Ukrajiny a z některých jižních států Evropy, kteří pokazí takřka vše, na co sáhnou a firmám, které je zaměstnávají, dělají pouze ostudu. Proto se naskýtá otázka – proč tomu dnes tak je a kdo to zavinil?
Hledáme-li na tuto otázku odpověď, musíme si přiznat, že náš stát měl strojírenskou tradici již od dob svého vzniku, neboť po vymanění se naší země z Rakousko – Uherska, zůstalo na našem území zhruba 70 % veškerého průmyslu bývalého mocnářství. Za „První republiky“ se naše strojírenské výrobky ve světě prosadily svou nespornou kvalitou. Měli jsme vynikající hutní průmysl produkující kvalitní ocel, na svoji dobu vysoce kvalitní zbrojní výrobu, špičkové pěchotní vojenské zbraně, ale i výrobu kvalitních ocelových konstrukcí, mostů, lokomotiv, parních i vodních turbín, elektromotorů, celých technologií cukrovarů, parafínek, chemiček, skláren, aj. a značky jako Česká zbrojovka, Českomoravská Kolben Daněk - ČKD, která se postupně vyprofilovala na největšího výrobce tramvají na světě, dále Praga, Škoda, Avia a další, se staly ve světě skutečnými pojmy.
Po převzetí moci komunisty v roce 1948 došlo k orientaci především na těžký průmysl a na průmysl zbrojní, kde jsme měli světový zvuk a nezbytnou tradici. Je doloženo, že již v roce 1960, kdy došlo k vyhlášení socialismu v naší zemi, vzrostl náš průmysl oproti roku 1948 na 371,9 % a v roce 1970 dokonce na 665,5 % a přesto, že v pozdějších letech došlo k jistému zpomalení růstu našeho průmyslu, vykazoval procentuální nárůst rozvoje průmyslu v roce 1980 již plných 1.156,7 % (stále oproti roku 1948) a v roce 1985 dokonce 1.322 %. Nejvýznamnějšími průmyslovými odvětvími v těchto letech bylo nejen strojírenství, ale i elektrotechnika, zpracování kovů, chemikálií, azbestu, kaučuku a hutnictví železa. Mezi nejdůležitější výrobky tohoto období byla vozidla přepravující zboží po železnici, letadla, těžké stroje, traktory, terénní nákladní automobily Tatra, elektrospotřebiče a výrobky přesného strojírenství. Československá socialistická republika byla členem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), která sdružovala státy bývalého „sovětského bloku“.
V osmdesátých letech minulého století vyráběla naše Československá socialistická republika, jako jediný stát Východní Evropy (mimo SSSR) těžká jaderná energetická zařízení a byla dodavatelem těchto zařízení pro všechny státy RVHP. Vedle toho tady samozřejmě prosperovala i výroba energovlaků Tatra, chemická výroba (KORAMO, PARAMO, OSTRAMO, SEMTÍN, SYNTHESIA, LUČEBNÍ ZÁVODY, DRASLOVKA, aj.), textilní a pletařská výroba, sklářská výroba, obuvnický průmysl, gumárenský průmysl, průmysl papírenský, ale soběstačné bylo i naše zemědělství, které tehdy dokázalo uživit celý národ kvalitními potravinami, neboť naše normy (ČSN), byly podstatně přísnější, než tytéž normy v západních zemích a hloupé kecy o tom, že se zde nesehnalo kvalitní maso jsou pouhým výplodem chorých mozků ekonomických emigrantů, kteří se k nám po převratu okamžitě vrátili zpátky a to někteří nejen jako najatí agenti cizích zpravodajských služeb, kteří jsou zde však monitorováni našimi zpravodajskými službami, ale i proto, že se sami nemohli v podmínkách západní konkurence uživit.
Po pádu komunismu v roce 1989 postupně docházelo k tzv. „privatizaci“, která postupně náš veškerý průmysl uvedla do záporných čísel, neboť řada vedoucích představitelů, do té doby špičkových podniků a závodů, si tyto podniky pod záminkou zachování výroby a pracovních míst tzv. „privatizovali pro sebe“, ale poté postupně účelově utlumili výrobu, prodali špičková výrobní zařízení, NC stroje a nejnovější technologie zahraničním firmám, propustili dělníky i techniky a „vytunelované“ peníze uložili v zahraničí. Je třeba po pravdě říci, že to byli zejména nomenklaturní komunisté, kteří byli v době státního převratu ve vedoucích funkcích a kteří využili situace pro sebe a své rodiny, neboť místo, aby své podniky a závody skutečně uhájili a zachovali pracovní místa odborníkům, „převlékli“ kabáty a ukázali se jako „novátoři“ – zakladatelé Občanského fóra (OF) a později Občanské demokratické strany (ODS) a stran podobných.
Když chtěla tehdy účelově naprosto rozložená policie tyto případy vyšetřovat a zločince ničící náš veškerý rozvinutý průmysl trestně stíhat, byla opakovaně, a z nejvyšších míst, vydána direktiva, že se nic kolem privatizace a privatizačních projektů vyšetřovat nesmí, neboť by se ostatní podnikatelé mohli začít bát a soukromé podnikání by se nerozeběhlo požadovaným směrem. A aby bylo dostatečně jasné, že bude s každým policistou, který neuposlechne náležitě „zatočeno“, byla několikráte opakovaně vyměněna celá řídící policejní struktura, ale i významní odborníci na státním zastupitelství a ve struktuře našich soudů, samozřejmě pod záminkou, že byli v KSČ a proto tam v nové době fungovat nemohou. Tím se také stala i nová Policie České republiky zcela bezzubá, většina špičkových odborníků odešla do civilu a řada z nich, aby si uchovali slušný příjem, přešla i na druhou stranu barikády. Bohužel.
Noví majitelé našich podniků a další „privatizátoři“, kteří koukali pouze na svůj momentální zisk, neměli zájem na další výrobě a řadu podniků a závodů osobně - a za nemalé úplatky - likvidovali podle pokynů zahraničních agentů jen proto, aby naše závody nepůsobily jako konkurence pro zahraniční firmy. Noví „majitelé“ neměli zájem na vyškolení nové generace odborníků, řemeslníků, průmyslováků, ani ekonomů a proto zrušili takřka veškerá střední odborná učiliště, odborné školy a podstatně omezili činnost do té doby vynikajících středních průmyslových škol. A nyní – ti, kdož rozjeli nově výrobu, která u nás měla tradici – nemají řemeslníky, nemají středoškolsky vyškolené technicko-hospodářské pracovníky, ale nemají ani inženýry strojaře – protože tyto obory se po privatizačních zvěrstvech v devadesátých letech minulého století, zdály jako neperspektivní, nikdo se tam nechtěl učit, nikdo tam nechtěl studovat a výsledky vidíme dnes. A kvalitní odborníci nejsou, protože staří odborníci odchází a nemá je kdo nahradit a ani ty mladé, kteří by se dnes i vyučit chtěli, nemá kdo učit a to je velmi špatné.
Co vy na to, pánové, kteří tady pořád dokola, a bez znalosti věci, protože jste nedávno přivandrovali z emigrace, napadáte a dokonce urážíte úplně každého, kdo tady napíše pravdu a nadáváte mu do „komoušů“? Jak byste to vyřešili? Budete volit ODS? Nebo TOP 09? Máte na to v demokracii plné právo – ale uvědomte si, že posíláte celý náš stát do záhuby!
Doc, JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
Stínový ministr vnitra za LEV 21
