Aby zmíněné obecné konstatování nabralo na platnosti, kvalitě a jisté „přidané“ informační hodnotě pro čtenáře, je nutno nasytit je také konkrétností.
Jedním takovým letitým mýtem je setrvalé oživování představy občanů České republiky o KSČM, jako o politické straně pouze starých lidí, straně s minimálním zastoupením žen či dokonce o izolovaném politickém subjektu nevzdělaných proletářských prospěchářů.
A jak tomu v realitě dnešních dní opravdu je? Jako nový poslanec mohu argumentovat veřejně dostupnými sociologickými daty, týkajícími se například členů Poslaneckého klubu KSČM a veřejně osvědčit, že uvedenému mýtickému tvrzení nemá smyslu již dále naslouchat, natož „přijímat je za své“.
Zástupci „laciného“ antikomunismu, konstruktéři popisovaného mýtu, kteří morálně, ale mnozí z nich i lidsky, v posledních parlamentních volbách propadli, by si mohli - kdyby ale chtěli, zjistit následující fakta. Zástupci KSČM v dolní komoře parlamentu disponují průměrným věkem padesáti let a přibližně takový je i průměrný věk celé sněmovny, která je tak nejstarší v celé své historii. Co se také týče otázky věku, tak zbystřeme pozornost: z deseti nejmladších poslanců v parlamentu jsou čtyři komunisté při průměrném věku lehce přes třicet let.
Mezi komunistickými poslanci je jedenáct, tedy plná třetina, žen a to je nejvíce ze všech zastoupených politických subjektů. Například lidovci nemají ve svých řadách ženu ani jednu. Celkově je ve sněmovně pouze třicet devět zástupkyň „něžného pohlaví“, bohužel ještě o pět méně než v minulém volebním období.
Významně ilustrativní je také údaj o odborné kvalifikaci poslanců za KSČM. Až na dvě výjimky disponují všichni vysokoškolskou kvalifikací, mnozí z nich i vícenásobnou. Dlouhodobé sociologické průzkumy popisují vysokou vzdělanost komunistických poslanců jako „již stabilní jev“,
Ve svých řadách má poslanecký klub komunistů i tři členy bez politické příslušnosti, čímž se také zřetelně bortí tvrzení o ideologické zakonzervovanosti strany a její názorové neprostupnosti.
Poslední část dehonestujícího a tendenčního mýtu, hovořící o komunistech jako prospěchářích, lze úspěšně vyvrátit například argumenty o morální akceptaci nezaměstnávání rodinných příslušníků na pozici poslaneckého asistenta, stejně jako dobrovolnou hmotnou podporou strany, kterou všichni komunističtí poslanci nezištně přispívají k prosazování myšlenek sociálně spravedlivé společnosti a skutečné demokracie.