A zříkat se tohoto institutu, který nejvyššímu představiteli státu vždy náležel, by bylo jen do nebe volajícím a účelovým alibismem. Domníval jsem se, že Miloš Zeman své prohlášení před shromážděným davem občanů učinil pouze jako reakci na opravdu stupidní amnestii vyhlášenou bývalým prezidentem Václavem Klausem, která mimo jiné, omilostnila řadu těžkých zločinců a takřka celý národ ji proto odsoudil, včetně Klause, který zřejmě „naletěl“ svým, jistě mizerně placeným, právním rádcům a do smrti si za to ponese opovržení lidu naší země.
Jak se však ukázalo minulý pátek (29. 11. 2013), pan prezident Zeman to s milostmi myslel opravdu vážně a obdobně jako přenesl svou povinnost jmenovat univerzitní profesory na ministra školství, čímž se již dopustil značné degradace „profesorské hodnosti“ a sklidil za to vcelku oprávněnou kritiku, zejména z akademické sféry, dopustil se v pátek další závažné chyby. Institut prezidentské milosti, kam patří mimo hromadně udělované amnestie i další formy milosti, tedy abolice, agraciace a rehabilitace, jsou součástí našeho právního řádu, trestní řízení s nimi počítá a v určitých případech je opravdu na místě i těchto mimořádných institutů využít.
To, že pan prezident je ekonom a nikoliv právník a protože chce, jak sám opakovaně veřejně prohlásil, na Hradě šetřit, pročež, tam zřejmě žádné kvalitní právníky nemá, ještě neznamená, že by se měl udělování milostí svévolně zříkat. I když je prezident nejvyšším ústavním činitelem a nejvyšším představitelem našeho státu, je současně také i nejvyšším státním úředníkem, který by měl řádně plnit své veškeré povinnosti, včetně povinností vyplývajících pro něho přímo z nejvyššího zákona státu – z Ústavy České republiky.
A v článku 62 Ústavy České republiky je, mimo dalších úkolů prezidenta přímo uvedeno, že „……..Prezident odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení……“ (viz. ustanovení článku 62, písm. g/ Ústavy ČR), čehož se tedy prezident zříci nemůže, neboť to není v Ústavě koncipováno jako libovůle prezidenta, ale jako jeho povinnost. Z významu tohoto ustanovení sice nevyplývá, že by prezident musel uložený trest odpustit nebo zmírnit, či zahladit odsouzení, ale je-li zde taková žádost, musí se jí již z dikce Ústavy ČR zabývat.
Podle článku 63, odst. 1, písm. j/ Ústavy České republiky, prezident republiky dále, mimo jiné,………“………nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo…..“ (viz. ustanovení čl. 63, písm. j/ Ústavy, které je koncipováno obdobně) a podle téhož článku, písmene k/ má právo udělovat amnestii. Teprve zde, tedy v ustanovení článku 63, písm. k/ Ústavy České republiky se může prezident rozhodovat, zda amnestii udělí či neudělí, protože ze slovního spojení…“má právo udělovat…..“ zcela jasně vyplývá, že tak činit nemusí.
Proto bych, pokud si to však jako obyčejný a řadový občan mohu v „demokracii po česku“ vůbec dovolit, panu prezidentovi poradil, aby ještě znovu zvážil své páteční rozhodnutí, které já sám považuji za velmi nešťastné, neboť jeho vyhlášením pan prezident žádné kladné hlasy lidu nezíská, spíš naopak a odešle jen „další vodu na mlýn“ svých kritiků.
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
Stínový ministr vnitra za LEV 21
