Stojí za zamyšlení, kdopak ho s takovou masivní podporou více než 75 procent našich zákonodárců v dolní komoře do funkce vlastně poslal.
Tak můžeme počítat s hlasy soudruhů ze strany – to je 33 včetně vlastního, neb není proč si myslet, že si Vojtěch Filip hlas nedal. Pak je tu padesát sociálních demokratů. Přičíst můžeme i 14 hlasů od Úsvitu Tomia Okamury, neboť extrémisté si obvykle dobře rozumějí. Pořád jsme ale jenom na 97 hlasech a s tím by se Vojtěch Filip ústavním činitelem nestal.
Řekněme, že lidovci Filipa nepodpořili, tím ubývá čtrnáct potenciálních hlasů. Že by dostal komunista podporu od ODS a TOP09? Spíše ne – jenomže ve skutečnosti několik hlasů z tohoto tábora Filip dostat musel, protože dohromady mají tyto strany 56 hlasů. Tedy minimálně sedm hlasů musel získat od poslanců KDU-ČSL, ODS nebo TOP09. A možná i více – tento předpoklad vychází z toho, že úplně všichni poslanci ANO podpořili Filipa.
Zajímavé je, že naprosto stejnou podporu dostala i Jaroslava Jermanová (ANO, poměrně nedávno ODS). Na chlup stejnou – 151 hlasů. Je to náhoda? Spíše nikoliv, je to doklad toho, že politické dohody komunistů s vládní koalicí jsou již hotové a jasně dané. Nebo přesněji politické dohody s tou opravdu silnou částí koalice – se sociální demokracií a Andrejem Babišem. Bělobrádkovi lidovci asi stojí trochu mimo.
Ostatně jejich předseda získal v boji o místopředsednický post 133 hlasy. Zase by bylo hodně zajímavé vědět, od koho. Okamurovci a komunisté to určitě nebyli, čímž ubývá 47 hlasů z celkového maxima. Ale naopak můžeme předpokládat, že většina poslanců ODS a TOP09 Bělobrádka podpořila. Řekněme, že jich bylo 31 z celkových 42. Když připočítáme lidovce, máme 45 hlasů pro předsedu KDU-ČSL. Ten ale dostal jenom zmíněných 133 hlasů – takže devět poslanců ze sociální demokracie a ANO tohoto šéfa v podstatě již koaliční strany nepodpořila. Tedy je v těchto stranách devět jedinců, kteří dali hlas šéfovi komunistické strany, který otevřeně říká, že by se mělo znárodňovat, ale upřelo svůj hlas představiteli vlastního spojence.
Nemá smysl z toho dělat dalekosáhlejší závěry – spíše by si možná Bohumil Sobotka a Andrej Babiš měli všímat toho, že i v jejich stranách jsou poslanci, kteří by třeba raději měli ve vládě komunisty než lidovce. Což není stav tak zcela komfortní.
Jak vlastně komentovat výsledky nekonečné volby čtvrtého místopředsedy, když tento post chce usurpovat Tomio Okamura a nebo někdo z TOP09? Jak vnímat fatální konec Miroslavy Němcové, jejíž výsledek ukázal, že ODS již není silná politická strana, ale v podstatě marginální seskupení, navíc s mizivým koaličním potenciálem? Celkem rozumím tomu, že mnoho lidí má na Miroslava Kalouska nebo Petra Gazdíka hodně velkou pifku, ale aby dostali ani ne polovinu hlasů, než kolik jich měl komunista Filip? To prostě značí něco velmi důležitého pro českou společnost a něco neobyčejně podstatného o výsledku voleb. Možná jsme byli přesvědčeni, že extrémisté mají v parlamentu pouze 33 křesel za komunisty a 14 křesel za Úsvit přímé demokracie. Ale třeba je to trochu jinak. Třeba je čas si zvyknout na nové poměry, kde komunisté již nejsou extrémisty, ale pro daleko více lidí než v posledních desetiletích prostě jenom trochu zvláštní odrůdou sociálních demokratů.
Nemyslím si, že to je dobře. Komunisté jsou stále nebezpeční a je to strana, která by demokracii nejraději zakroutila krkem. Ale volby místopředsedů parlamentu ukazují, že poměry se výrazně změnily. A dost možná se ještě měnit budou. Vojtěch Filip je oficiálně uznanou politickou celebritou.
