Když jsem pročítal ty záplavy blogů na téma „horší než měnová reforma“, „ožebračení národa“, „zdražili nám Škodovky“ nebo „idiot Singer“, trochu mne jímala hrůza. A pak jsem se v hospodě zapletl do hovoru s jakýmsi chytrolínem (možná i ten má svůj blog), který mne urputně přesvědčoval, že intervence ČNB mají za úkol ušetřit vládě při splácení dluhu a ožebračit občany. Podle něj totiž přišla intervence hned potom, co „byly doprodány vládní papíry“. Dotázal jsem se, jestli myslí aukci pokladničních poukázek, která ovšem probíhá v podstatě každou chvíli, nebo snad poslední emisi spořících vládních dluhopisů. Řekl, že to druhé. Tak jsem se zeptal, jak změna kurzu koruny ovlivní bondy denominované v korunách. Odpověděl, že ovlivní. Zeptal jsem se jak. Odpověděl, že hodně, protože poroste inflace. To ano, řekl jsem já. Ale nijak výrazně a zřejmě ne nad dvě procenta meziročně, což je cíl ČNB platný již několik let, takže by to nemělo být překvapení. Podle něj ale lidé nic nevěděli a teď se z nich stanou s konečnou platností žebráci. Co neukradl Kožený, to teď krade Singer.
Nechal jsem toho. Podobné rozhovory nemají smysl. Ten člověk žije v pevném přesvědčení a je mu jedno, nakolik se to přesvědčení liší od pravdy. Kdyby to ale byl jeden osamělý blázen, nebyl by to problém. Horší je, že když se podíváme na nejlépe čtenářsky hodnocené blogy (na iDnes) v posledníchtýdnech, najdeme na nejvyšší špičce řadu textů, které jsou asi tak stejně informované a fundované jako onen chlapík z hospody. V TOP 200 s nejvyšší karmou za poslední měsíc je 16 textů, kde je intervence ČNB hlavním tématem a dalších zhruba 10 textů, kde je zmíněna jako negativní příklad. Z těchto textů je jeden jediný, který je možné s klidným svědomím nazvat jasnou ideovou kritikou Bankovní rady (je to článek šéfa Svobodných Petra Macha). Všechny ostatní jsou snůškou velkohubých slov, jako masivní, dryáčnická, zločinná a ničím nepodložených tvrzení o „znehodnocení úspor“ nebo „ožebračením občanů“. Kdyby si člověk přečetl tyto texty a netušil nic o faktech, nechápal a neznal souvislosti, pak by měl pocit, že koruna devalvovala ne o zhruba pět, ale rovnou o padesát nebo sedmdesát procent, že cílem není zvýšit inflaci ze současné technické nuly někam ke dvěma procentům, což navíc bude dopad venkoncem jednorázový, ale opravdu znehodnotit měnu o desítky procent a to opakovaně ve více po sobě jdoucích obdobích. Zajímavé je, že autoři těchto blogů a konec konců s nimi asi i značná část veřejnosti tvrdí, že nechápou důvody, proč svůj krok ČNB udělala. To je podivuhodné, protože pokud něco centrální bankéři vysvětlili zcela do detailů, tak to byla jejich motivace. Já nemusím vzít ten motiv za svůj, nemusím souhlasit s definováním cíle a nemusím souhlasit se zvolenou metodou, ale těžko mohu nechápat motivaci Bankovní rady. Pokud to napíšu, tak dokazuji především absolutní nechápání celé věci.
V TOP 200 není jediný článek, který by krok ČNB analyzoval s pozitivním výsledkem. Přitom pár opravdu seriózních jsem jich na iDnes četl – ale hlasy dostávají spíše jednodušší křiklouni než lidé, kteří se snaží diskutovat přiměřeně složitě obtížnější věci. Jeden můj kamarád, bývalý novinář říká o přístupu většiny ke složitým otázkám celkem sarkastickou větu: Pouze naprostá neznalost faktů zaručuje úplnou objetivitu úsudku.
Uvidíme za rok, jak se situace vyvine a jestli se ukáže jednoznačně, zda byl krok ČNB dobrý nebo špatný. Určitě špatné ale je, jak velký zájem a sympatie získávají názory, které nejsou ani vzdáleně podloženy žádnými argumenty, kromě překroucených nebo rovnou vymyšlených čísel. Toho bych se bál více než nějaké intervence ČNB.
