Celý příběh má kořeny před třemi lety. V té době do kanceláře uvolněného radního Jiřího Jezerského, současného místostarosty obvodu, bez pozvání přišli dva zástupci opozice a začali vést hloupé a urážlivé řeči doplněné vyhrůžkami, které zakončili napadením radního. Celý průběh této události zachycuje policejní zpráva a věřte mi, pro člověka, který si váží starších osob, to není příjemné čtení. Jenomže agresoři byli dva, oba tvrzení pana Jezerského popřeli a protože svědek nebyl žádný, jistě si dokážete představit, jak celá věc dopadla.
Mám tisíc padesát důvodů, proč věřit více člověku s čistým morálním kreditem, kterého si vážím, než dvojici mocichtivých a bezpáteřních individuí. Proto jsem přesvědčený o tom, že se celá událost přihodila přesně tak, jak ji pan Jezerský popsal. A vlastně pokaždé, když si uvědomím, jak se tento vlídný a moudrý pán ve věku mého dědečka musel při napadení cítit, je mi smutno z toho, že se mezi námi beztrestně pohybují lidské hyeny, které jsou schopny podobného jednání. Tím hůř, jedná-li se o komunální politiky, kteří co čtyři roky pravidelně žádají v komunálních volbách občany o důvěru.
Proto se nedivím, když bylo nařízeno všem úředníkům na radnici v Mariánských Horách, aby si k jednání s opozičními politiky do své kanceláře přizvali buď tajemnici anebo rovnou právníka úřadu. Ne proto, aby tito vyzvídali, o čem se v místnosti hovoří a mohli následně někomu tyto informace předávat, ale jednoduše proto, aby ochránili úředníky před psychickým tlakem, kterému mohou být ze strany některých zastupitelů vystaveni a v případě potřeby také dosvědčili, že se návštěva v kanceláři úředníka chovala jako dobytek. Je na tom něco špatného? Po krátkém čase bylo navíc nařízení rozšířeno na styk se všemi zastupiteli, aby ti opoziční neměli pocit, že jsou ze strany úřadu diskriminováni či šikanováni.
A tak mne pobavil opoziční zastupitel Radomír Michniak, když na 20. zasedání zastupitelstva městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky 16. prosince 2013 žádal o zrušení tohoto nařízení. Byl to totiž právě on, kdo se společně se zastupitelem Tomášem Suchardou v roce 2010 účastnil v kanceláři pana Jezerského nepříjemné události, kterou zmiňuji výše. Vedení obvodu nařízení zrušit odmítlo a zastupitelé naopak většinově schválili, že přítomnost tajemnice anebo právníka úřadu bude na jednáních úředníků se zastupiteli i nadále vyžadována.
Třešničku na dort však pan Michniak nasadil hned svým dalším tvrzením. Podle něj je totiž kamera umístěná v jedné z chodeb úřadu v provozu z toho důvodu, aby vedení radnice šmírovalo občany a vědělo, kdo z nich je v písemném kontaktu se zástupci opozice. Pravda je, že ulička, ve které se nachází poštovní schránky zastupitelů, je pod dohledem. Kamera ovšem není namířena na zmíněné poštovní schránky, ale výlučně na tzv. píchačky zaměstnanců úřadu, které evidují jejich docházku do práce, aby v případě, kdy by nějaký návštěvník radnice chtěl toto zařízení poškodit, byl monitorován.
Tajemnice úřadu stěžujícímu si opozičnímu zastupiteli nabídla, že záznamy z kamery zajistí a předloží mu je, aby se přesvědčil, že poštovní schránky opravdu monitorovány nejsou. Opoziční zastupitel ovšem místo toho, aby si na vlastní oči ověřil tvrzení paní tajemnice, zatelefonoval do novin a stihl si postěžovat na šmírování opozičních zastupitelů a jejich potenciálních voličů na mariánskohorské radnici. Jaký má důkaz? Do jeho schránky mu v době před instalací kamery chodilo více dopisů od občanů než nyní.
Co k tomu dodat? Vzhledem ke skutečnosti, že mám možnost seznamovat se s opozičními zastupiteli a jejich chováním již od roku 2010, kdy jsme společně usedli v zastupitelstvu Mariánských Hor a Hulvák, napadá mne, že to nebudou kamery, co způsobilo snížení objemu korespondence občanů, která je některým z nich adresována. Možná si prostě s těmito pány už lidé psát nechtějí..
Opozice v Mariánských Horách ale přemýšlí jinak. Je lepší udělat z komára velblouda, vyrobit aféru a zalarmovat média. Hlavně když je důvod plivnout na Lianu Janáčkovou a vedení městského obvodu, v jehož čele tato dáma stojí.
Jak ubohé.
