Loukota (DSSS): Stát jako firma?

Předně si uvědomme, co to vlastně je ta firma. Většinou sestává z různých materiálů, zboží, zásob, zpracovatelské a výrobní technologie, logistické zázemí atd., ale především a dle mého názoru na nejpřednějším místě jsou to lidské zdroje, tedy pracující. Mohu mít ty nejlepší suroviny a nejmodernější technologii, ale nebudu-li mít odborníky, a je zcela lhostejné zda se jedná o manažera, nebo dělníka na svém místě, asi moc slávy nenadělám, protože člověk je stále ještě tím nejdůležitějším prvkem, který bude určovat, zda bude firma prosperovat, živořit či zda skončí v úpadku. 

Jak řídit zaměstnance potažmo podřízené je nasnadě, znamenitě zde funguje metoda cukru a biče, tedy - jsi prospěšný firmě, měl bys být tedy náležitě odměněn, případně být dále motivován různými požitky. Nejsi-li dostatečně užitečný, budeš mít menší výplatu a pokud začneš škodit, vysloužíš si asi propuštění. Ve svém životě jsem pracoval na několika manažerských postech, kdy jsem měl celou řadu podřízených a v době svého podnikání jsem i několik lidí zaměstnával. Vždy jsem se řídil a dodnes se řídím přesvědčením, že jen spokojený pracovník bude odvádět stoprocentní výkon, takže jsem cukr rozdával těm, co si to zasloužili plnými hrstmi, na druhé straně jsem se ale musel s pár jedinci rozloučit, protože jsem nehodlal tolerovat jejich lajdácký přístup, případně rozličné zlodějiny. Tolik v kostce mé zkušenosti s vedením firmy, které asi nebudou příliš odlišné od zkušeností jiných.

A zde mě stále nejde do hlavy, jak chce Andrej Babiš řídit stát, jako firmu. Jedno heslo říká:  „Stát jsme my“, komunisté jej svého času sice zprofanovali, ale myslím si, že má ve své podstatě pravdivé jádro, protože my všichni občané České republiky, bez rozdílu tvoříme tento stát. Pokud tedy budou ministři vzešlí z hnutí ANO se svým vůdcem v čele řídit svá ministerstva, jako správný hospodář svou firmu, budu jim jen tleskat, denně jsme v médiích seznamováni s tím, jaký tam na různých úrovních panuje šlendrián. Ale jak chtějí řídit stát, tedy nás všechny, jako firmu? Nedokážu si představit, v jaké formě bude rozdělován pomyslný cukr poctivým a snaživým, a ještě méně si dokážu představit ten bič na různé flákače, nepoctivce a lumpy.

Prohlášení o státu a firmě je pouhopouhé populistické klišé, opak je přeci pravdou. My daňoví poplatníci jsme přeci ti, kteří ve skutečnosti zaměstnávají státní aparát, my všichni jsme jejími chlebodárci, bohužel až doposud bez možnosti určit komu přidáme nebo ubereme cukru, to zvládají naší pomyslní zaměstnanci sami, a prásknout bičem jsme mohli tak akorát jednou za čtyři roky, kdy ovšem jedny fluktuanty a lehkoživky nahradili druzí, leckdy ještě horší, než ti předchozí.

To vše až doposud. Pan Babiš si možná ani neuvědomuje, jak nastrkuje hlavu do ohlávky, kdy jsou však opratě v našich rukou. Coby majitel Agrofertu, tedy potravinářského gigantu, jehož produkty nemají žádnou závratnou trvanlivost, se může velice snadno setkat s projevem nesouhlasu jeho pojetí vedení státu, vyjádřenou bojkotem jím tvořených potravin, a to by potom to prásknutí bičem setsakramentsky zabolelo. Možná, že za zprávou o uvažovaném odprodeji Agrofertu stojí spíš než střet zájmů právě tato, nebo obdobná hypotéza. Kdo ví?   

Milan Loukota,  exposlanec Parlamentu ČR