Podle názoru zástupců opozice tento postup usvědčuje vedení Prahy z naprostého nepochopení svých povinností ve vedení města.

Rada hlavního města Prahy včera odsouhlasila plán revitalizace vltavských břehů, který definitivně usvědčuje vedení Prahy z naprostého nepochopení svých povinností ve vedení města. Tento materiál vychází z jedné a té samé dílny: městské organizace Institut plánování a rozvoje (dříve Útvar rozvoje hlavního města Prahy a nás Pražany bude stát jen na provozu 0,5 mld. ročně!). Dílna, která stojí i za fantasmagorickou vizí uzavření pravého a levého břehu centra města pro automobilovou dopravu, a to bez jakékoli další návaznosti. Oba tyto návrhy nového uspořádání města mají naprosto shodnou filozofii: my elita, za vás rozhodneme, jak se vám v Praze bude dobře žít. Vedení města totiž schvaluje naprosto zásadní změny pro prakticky všechny obyvatele Prahy a její návštěvníky bez jediné snahy o diskusi s těmi, kterých se tyto zásadní změny týkají. Bez diskuse se zástupci městských částí, bez diskuse s místními obyvateli či podnikateli. Bez jediné debaty se zástupci dotčených městských částí, bez jediného výzkumu veřejného mínění, bez veřejného projednání…

Kde se bere v panu Hudečkovi pocit, že tak zásadní rozhodnutí dopadající na hlavu miliónu lidí jsou správná a ti lidé, kteří na projektech pracují, jsou lepší a chytřejší než ti ostatní? Kde bere tak silné sebevědomí, když vedení města selhává v řadě funkcí správy Prahy - od zastavení stavby tunelového komplexu Blanka, přes problémy s protiprávním svozem odpadu atd. Prioritou Prahy nejsou experimenty, ale dobře fungující servis: služba obyvatelům a návštěvníkům města. A určitě by Praze pomohlo, kdyby pan primátor věnoval prioritně svůj čas důležitým věcem, které se týkají většiny obyvatel, místo onoho „ladění“ ve smyslu omezování jedněch při hledání výhod pro druhé. Pan Hudeček si vybral cestu co nejmenšího odporu. A to tak, aby uspokojil ty nejhlasitější „řvouny“ – tím mám na mysli některá občanská sdružení -  která v minulosti dokázala udělat velký humbuk kolem věcí, které jim nebyly po chuti, často ale s jediným cílem, a to uspokojit potřeby své a potřeby velmi úzké skupiny obyvatel. Pro primátora Hudečka byly a vždy budou zájmy obyvatel, kterých se jeho rozhodnutí týká, v pozadí, až za zájmy těchto „řvoucích spolků“. Pan Hudeček často nezná, a ani nechce znát názory místních obyvatel té či oné městské části, protože on a jeho „centrální mozek lidstva“ (tak se kuloárně na magistrátu říká Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy) umí vše nejlépe a na vše má lék.