Zařízením nás provedla paní vedoucí Pavlína Vavřínková.
Seznámili jsme se zde s jednotlivými uživateli zdejšího zařízení i
s jejich běžným denním režimem. Velice mě zaujal projekt kavárny CAFE 21,
jež vznikl, aby pomáhal zdravotně a mentálně postiženým se začleňováním do
běžného života. Tito lidé zde pracují pod vedením zkušených asistentek.
Domnívám se, že podobné zařízení by měl navštívit každý z nás, protože zde
si každý slušný člověk musí zákonitě uvědomit, jak je život krásný a krutý
zároveň. A že nemůžeme plýtvat energií a časem na různé rozmíšky a handrkování,
ale měli bychom se snažit o to, aby se nám zde žilo lépe! (Že páni poslanci?)
Následně jsme nasedli do auta a přejeli o kus dál do Domova pro
osoby se zdravotním postižením Velehrad Vincentinum. Zde jsme si za doprovodu
paní ředitelky Mileny Marečkové prohlédli velmi krásně zrekonstruované pokoje,
ve kterých žije v současné době padesát klientů. Paní ředitelka nám
umožnila opravdu hluboký vhled do tamního zařízení. Od popsání historie
zařízení až po prohlídku vlastních pracovních dílen, do kterých klienti
docházejí a učí se zde základním dovednostem a návykům. Mají zde dokonce knihu,
do které se klienti při příchodu a odchodu zapisují. To vše proto, aby vznikla
co nejautentičtější představa reálného života mimo zařízení.
Z obou zařízení jsme odjížděli s pocitem, že když se chce, tak to opravdu jde. Z lidí žijících v těchto zařízeních vyzařuje neustálá radost. Je vidět, že jsou spokojení a že se jim líbí, kde žijí a tráví svůj čas. A za to všem zaměstnancům jak Sociálně terapeutické dílny v Uherském Hradišti, tak Domova pro osoby se zdravotním postižením Velehrad patří obrovský dík.
Abychom pořád nejezdili jen po různých zařízeních, domluvili
jsme se s kolegou Jaroslavem Holíkem, že navštívíme paní Marii Miklovou
z Březůvek, která právě v pátek oslavila své sto druhé narozeniny.
Popřáli jsme jí společně k takto významnému jubileu a zároveň měli
chviličku, abychom si s paní Miklovou velmi příjemně popovídali. Věřím, že
naše společná návštěva udělala paní Miklové radost. A doufám, že se bude paní
Marie těšit i nadále alespoň tak pevnému zdraví, jako doposud.
