Tato vláda si dala za úkol zreformovat zemi, která se dnes nachází v katastrofálním stavu po ekonomické, ale i sociální stránce.
Do toho všeho doslova vletěl mladý, ambiciózní a dynamický starosta Florencie Matteo Renzi. Po krátkých primárkách v americkém stylu převzal otěže největšího levicového uskupení v zemi (PD), a po více než měsíci zosnoval puč proti svému spolustraníkovi Enrico Lettovi, aby ho nahradil jako premiér. “Minulá vláda byla moc pomalá, musíme zrychlit a udělat opravdovou revoluci,” prohlásil Renzi v Senátu a ten mu dal svou důvěru.
Jeho vládní program kombinuje jak levicové, tak pravicové ekonomické podněty, liberální, ale také intervenční. Berlusconi o něm prohlásil: “Renzi je výborný, za dva měsíce vyhnal víc komunistů, než já za dvacet let”. Je snad proto Matteo Renzi populistou? Domnívám se, že i u nás dobře etablované strany napadají příliš často ostatní politická uskupení z populismu, místo toho, aby se zamysleli nad tím, že už třeba jejich programy dávno neodpovídají požadavkům voličů. Hlavně v době dnešní krize by politici měli navrhovat občanům ambiciozní projekty, a ne stavět barikády mezi tím, co je pravicové, a co levicové. Jsem realistkou, a vím, že za tím vším stojí politikaření a různé zákulisní zájmy. Když mluvím se svými italskými přáteli, říkají, že Matteo Renzi je pro ně poslední politik, kterému dávají svoji důvěru. Naši přední politici by si rovněž měli uvědomit, že jak v Itálii, tak i u nás, občané už nechtěji čekat a nebaví je být po každých volbách zklamaní. Jejich reakce proto může být příště daleko tvrdší.
Matteo Renzi je nadějný politik, výborný řečník a navíc brilantní manažer. Otázkou ale je, zda bude také velkým státníkem? Nic jiného nezbyvá, protože je poslední šancí pro Itálii... A kdy přijde naše posledni šance?