Ve stínu nejnovějších událostí na Ukrajině se vynořuje otázka, coby se stalo, kdyby se Ukrajina ponořila do zničující občanské války a co z toho plyne pro Českou republiku. Mám konkrétně na mysli opět obživlé dilema Podkarpatské Rusi.
Jak vidno stále se u nás najdou lidé, kterým se nostalgie po Podkarpatské Rusi stále zjevuje jako rajský sen, že nám bude jednou navrácena.
Podkarpatská Rus, dnešním názvem Zakarpatská Ukrajina, byla k našemu státu vzniknuvšímu v roce 1918, „přidělena“ na základě mezinárodních smluv uzavřených po 1. světové válce v roce 1919 v Saint-Germainu a Trianonu. Cílem těchto smluv bylo právně zakotvit nově vznikající státy po rozpadlém Rakousku-Uhersku. Také bylo cílem co nejvíce poraženou stranu (Uhersko) jaksi „oškubat“ o své území. To byl i případ Podkarpatské Rusi. Ta byla součástí uherského státu od počátku svého vzniku tj. 10 století.
Na základě dohody velmocí, Masaryka a amerických Rusínů byla tato oblast připojena k ČSR. Dalším zájemcem o toto území bylo Polsko. Připojení k bolševickému Rusku nepřipadalo v úvahu, s Podkarpatskou Rusí neměla společnou hranici. Polsko tvořilo klín mezi ČSR a Ruskem.
Nově zavedený režim, který aplikovala pražská vláda, nebyl tvrdý, ale u místních obyvatel se přesto střetával s odporem, zvláště pak s rostoucím ukrajinským nacionalismem ve 30-tých letech. Nakonec česká správa odsud odcházela po 15 březnu 1939 s maďarskou armádou v zádech jako „spráskaný pes“. Ještě v průběhu 2. světové války SSSR toto území obsadil a svůj zábor si nechal ztvrdit smlouvou o postoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu, uzavřenou na základě zmanipulovaného plebiscitu včetně masivní propagandy.
Přes veškerou snahu „Prahy“ zůstala Podkarpatská Rus cizím elementem v těle Československa s patřičnými následky.
I přes určitou nostalgii, která u nás v Česku stále panuje, by nebylo vhodné ani náznakem uvažovat o nějaké revizi poválečného uspořádání, ať již na jakémkoliv základě.
Jak by reagovala dnešní pražská vláda, pokud by podobně jako dnes na Krymu, místní úřady na Zakarpatské Ukrajině vyvěsily českou vlajku? Případně „svěřily osud obyvatel Zakarpatské Ukrajiny do rukou předsedy vlády Bohuslavu Sobotkovi“.
Ačkoliv se jeví tato možnost jako fantaskní, nelze ji po nějakém velkém a dlouhodobém konfliktu zcela vyloučit. Kdo si ještě vzpomene na „chorobné představy“ Miroslava Sládka (SPR-RSČ) na ustavení „české Aljašky“ v podobě Zakarpatské Ukrajiny? Jak se zdá, další takoví fantastové nám tu rostou. Bylo by zajisté ale lépe jezdit na Poloniny a do Koločavy jako turisté a ne jako noví „gubernátoři“
