Program festivalu v těchto dnech nabízí dokument o kubánské hudební skupině “Los Aldeanos”, „Viva Cuba Libre – rapová vzpoura“, která je prý na Kubě pronásledovaná a cenzurovaná.

Je skutečně škoda, že řada lidí neumí přímo využívat všech možností, které nám v dnešní době nabízí internet a ověřit si tam „informace“, kterými nás denně krmí především mainstreamová média nebo tzv. nevládní, humanitární organizace, které se cítí oprávněné zasahovat do vnitřních záležitostí jiných zemí.

Po přečtení pozvánky na tento film na stránkách festivalu Jeden svět  jsem si dal tu práci a sám jsem na internetu narazil na několik zajímavých materiálů o zmíněné kubánské rapové skupině. Její texty sice někdy mají dost ostrý protivládní tón, ale zjevně nebyla na Kubě za svoji tvorbu zakázaná nebo perzekuovaná. Takže „demokratická“ a „tolerantní“ organizace Člověk v tísni zase jednou předkládá smyšlenky ve snaze dezinformovat českého diváka a diskreditovat kubánskou vládu.

 A co jsem tedy vlastně zjistil? Tohle „perzekuované” hudební uskupení je členem Asociace bratrů Sainzových, což je místní organizace, která sdružuje mladé a avantgardní kubánské umělce, a tudíž je taky součástí systému šíření umělecké produkce v zemi. Rovněž tato, jak uvádí stránky festivalu Jeden svět, hudební skupina, jejíž „hudbu vláda zakazuje, jejich koncerty se konají tajně v odlehlých částech země, sami rapeři čas od času končí ve vězení“, získala v populárním programu kubánské státní televize „Živá struna” zaměřeném na popularizaci rocku a alternativních hudebných žánrů cenu nejlepší kubánská rapová skupina roku 2007.

Rapeři z „Los Aldeanos“ mají v repertoáru texty reagující na situaci ve společnosti i texty s ostře politickým obsahem. Právě jejich zveličováním se lidi, kterým je revoluce na Kubě trnem v oku, snaží skupinu prezentovat jako doma pronásledovanou, potlačovanou a zakazovanou. Realita je ovšem poněkud jiná. Ale jsou i další drobnosti, které podle mě o perzekuci nesvědčí, záměrně se opomíjejí a současně usvědčují Člověka v tísni z manipulace. Organizátoři festivalu Jeden svět nám tu představují okleštěný pohled, který je až v protikladu s chováním muzikantů z Los Aldeanos. Oni sami se podle všeho cítí jako součást dění na Kubě a nemají chuť se nechat zavlékat do politických manipulací.

V této souvislosti jsem například našel i následující zajímavosti:

• Kubánská internetová encyklopedie ECURED obsahuje materiál o Los Aldeanos. Nemyslím, že by se na této webové stránce mohli objevit, kdyby bylo skutečně pravdou co je o nich napsáno na stránkách festivalu Jeden svět! 
• Podnikli řadu zahraničních turné (Španělsko, Srbsko, Kolumbie, Miami a další),  prezentovali tam svoje skladby a názory o kubánské vládě a nikdy se jim za to nic nestalo, ani neskončili ve vězení. 
• Odehráli řadu koncertů na veřejných místech na Kubě. V dubnu 2010  se během koncertu v kinosále Acapulco v Havaně nechali slyšet, že nejsou „žádný nástroj Ameriky”, a že „jestli někdo čeká politickou show, tak je na špatném místě, protože tohle je vystoupení pro lidi a s lidmi”. Zprávy o koncertu se na Kubě objevily v různých médiích i tisku .
• V roce 2010 vyjeli na Miami na řadu veřejných vystoupení. Hned od příletu na letiště si vysloužili ostrou kritiku od kubánsko-americké krajní pravice za svoje vyjádření pro tisk, že „to, co chtějí říct politicky o Kubě mají ve svých textech  a říkají to doma, a že přijeli zpívat nejen pro exil, ale pro všechny Kubánce, ať jsou kde jsou”.
• Při stejné cestě je do své televizní show pozval moderátor Carlos Otero, kubánský emigrant vyhlášený svými provokacemi na adresu kubánských umělců, které si do svého pořadu zve. Skupina pozvání odmítla s tím, že je to „demagog, co si jako známá osobnost užíval na Kubě a teď je z něj v Americe propagandista kubánské extrémní pravice”.
• Nezúčastnili se ani další protikubánské mediální show Oscara Hazy, protože podle jejich názoru kvůli tomu druhu debat do Miami nejeli. 
• Za svoje výroky v Miami byli ovšem vykázáni z hotelu, kde bydleli, a několik vystoupení jim demokraticky zrušili. 

Nemůžu říct, že by mě nejnovější snůška smyšlenek, tím méně její původ udivily. Myslím si, že tento trochu jiný pohled na avizovaný dokument „Viva Cuba Libre – rapová vzpoura“, respektive na hlavního protagonistu tohoto dokumentu rapovou hudební skupinu „Los Aldeanos“, ukazuje jen na další snahu tzv. humanitární organizace Člověk v tísni o diskreditaci Kuby. Je jen dalším důkazem toho, že Člověk v tísni je jedním z center protikubánských aktivit v Evropě.

Ale i přesto, máte-li čas a chuť, nebylo by od věci využít příležitost a seznámit se s „Los Aldeanos” osobně.

Ludvík Šulda