Ačkoliv dnes není zimní slunovrat, a není tudíž nejdelší noc v roce, přesto pro jednoho muže v naší moderní historii prezidenta Emila Háchu byla určitě ta nejdelší. Noc, která mohla být i jeho poslední. S ránem 15 března 1939 jako by slunce nad naší vlastí už ani nevyšlo.
Když stávající prezident 2. republiky Emil Hácha odjížděl zvláštním vlakem do Berlína na pozvání vůdce Třetí říše Adolfa Hitlera, netušil proč byl pozván, a co má vůbec Adolf Hitler v úmyslu. Odjížděl ze státu, který se toho dne definitivně rozpadl. Svou samostatnost vyhlásilo nejen Slovensko, ale i Podkarpatská Rus.
Zmrzačená pomnichovská 2. republika zanikla pod náporem separatismu Slováků, Rusínů a dalších národů obývající Česko-Slovensko společně s agresí tehdejší evropské velmoci nacistického Německa.
Emil Hácha na pokraji své smrti po srdečním kolapsu, způsobený brutálním nátlakem , podepsal souhlas s okupací českých zemí. Jeho vzdor odolat světové mocnosti Německu se ukázal být marným. Jako reakci na porušení Mnichovské dohody se tehdejší velmoci zmohly jen vydáním diplomatických nót.
Přijmout prezidentský úřad v takové době bylo zajisté rolí velice nevděčnou a nezáviděníhodnou, neřkuli hrdinstvím. Kdo z dnešních politiků by takovou roli přijal? A také se choval v takové situaci alespoň trochu důstojně.
Pamětníci vzpomínají, že se Emil Hácha s Hitlerem nikdy neobjímal tak, jako pozdější prezident Gustáv Husák s dalším okupantem Brežněvem.
Donedávna se nám tato historie jevila jako vzdálená, téměř již nic neříkající, ale dnes jako by se nám vracela ve formě ozvěny ze současné situace na Ukrajině. Srovnávat poměry u nás po 15 březnu 1939 se situací na Ukrajině dle mého názoru tak úplně nelze. Ačkoliv od mnoha politiků slyším jednoznačnou souvislost a analogii. Co však mělo tehdejší Česko-Slovensko společné s dnešní Ukrajinou? Stejně jako byla ČSR, je i dnes obyvatelstvo Ukrajiny mnohonárodnostní. Stejné bylo i sousedství silné velmoci. To je hlavní potíž dnešní Ukrajiny a samozřejmě byla i Česko-Slovenska. ČSR ani současné Ukrajině nebylo dopřáno podle slov TGM 50 let klidného vývoje.
Udržet pohromadě 2. republiku nebylo už vůbec reálné. Není divu, že se to Emilu Háchovi nepovedlo. V současnosti ani nevidím ukrajinského politika, kterému bych věřil, že Ukrajinu udrží jednotnou. Jak se ta historie stále opakuje…..
