Viditelná je v oblasti exekucí, kde právní stát čelí legislativní smršti opravdu té nejpochybnější kvality z pera skupiny poslanců, především zákonodárců z hnutí Úsvit.
Zároveň probíhá hned několik insolvenčních řízení, kde dlužníci s využitím dikce zákona vzdorují (zdá se, že úspěšně) pokusům věřitelů o prosazení jejich představy jak řešit dlužníkův úpadek.
Je zajímavé a velmi zarážející, že jak v jedné tak i ve druhé oblasti se zatím státní moc přiklání spíše k dlužníkům. Jinými slovy sledujeme náznaky či pokusy o posilování vlivu či váhy dlužníkových práv oproti právům věřitelů. Vlna protestů Occupy Wall Street je dnes již v podstatě zapomenuta, v České republice se ale vrací jako splašená neřiditelná střela sovětské výroby zpět a staví vpravdě potměšilé heslo: „Za to, že dlužník nezvládá splácet svoje dluhy, mohou věřitelé, protože umožnili dlužníkovi přijmout takový dluh, který není schopen splácet.“ Variantou tohoto fascinujícího úsloví je pro oblast insolvence tvrzení podobné, totiž že v případě, kdy dlužník chce řešit svůj úpadek a je aktivní, musí mu věřitelé k takovému postupu ponechat dostatečný prostor. Jak oblast exekuční tak i oblast insolvencí se ocitají na podobném bodě, ze kterého praxe vykročí nějakým směrem a tento směr bude velmi podstatný pro celé okolí, pro posuzování rizik, pro dikce obchodních smluv a řadu dalších okolností hospodářského života.
Signifikantní pro situaci v České republice je, že ač určitá diskuse existuje, je vedena bez většího (skoro by bylo přesnější říci bez jakéhokoliv) zájmu méně odborné či laické veřejnosti. Přitom jak diskuse o exekuční oblasti, tak i diskuse o aktivním dlužníkovi v insolvenčním řízení se dotýká ve skutečnosti stovek tisíc nebo milionů lidí, v podstatě celé společnosti. Zjednodušeně řečeno bude každý příklon na stranu dlužníků znamenat, že značné ztráty a náklady věřitelů budou rozloženy do celé společnosti vlivem zvýšení cen, zvýšení pokut a sankcí v předsoudním období dluhu nebo velmi jednoduše nižší dostupností například u úvěrů. Preference dlužníkova zájmu v oblasti insolvenčních řízení povede ke zpřísnění podmínek při poskytování cizích zdrojů, k ostřejšímu postupu bank při vymáhání dluhů a k řadě dalších změn. Ty v konečném důsledku dopadnou na všechny dlužníky, zprostředkovaně na jejich zaměstnance, dodavatele a tak dále.
Potíž s insolvenčním řízením je vidět na tomto případu. Na letišti v Ostravě-Mošnově existuje hangár společnosti Job Air Technic – firmy specializované na údržbu a opravy dopravních letadel. Tato firma dluží přes 1,1 miliardy korun, z toho je naprostá většina více než 90 dnů po splatnosti. Největšími věřiteli jsou s 860 miliony banky. Byl podán insolvenční návrh s tím, že největší věřitelé preferují konkurz. Management dlužníka a podílníci Job Air totiž v uplynulých čtyřech letech s bankami velmi málo komunikovali a nedodržovali dohody, například ani pozměněné splátkové kalendáře. Vedení dlužníka nespolupracovalo při pokusech uskutečnit ve firmě neformální reorganizaci. Rozhodující věřitelé tak nemají přílišnou důvěru v dlužníka, což vedlo až k podání insolvenčního návrhu, kde jsou také tyto informace uvedeny.
Popravdě z dalších dokumentů uveřejněných v insolvenčním rejstříku vyplývá, že situace Job Air Technic nemá z finančního hlediska v podstatě jakékoliv východisko. Za poslední dva roky vytvořila firma kumulovanou ztrátu více než 200 milionů korun, což je devět milionů korun v průměru za každý měsíc.
Společnost je naprosto jednoznačně předlužená (závazky jsou větší než majetek) a to již velmi pravděpodobně delší dobu, management a podílníci měli na vlastní závod podat insolvenční návrh minimálně před rokem.
Přes toto všechno dlužník navrhnul řešení úpadku reorganizací. V rámci obvyklého výkladu insolvenčního zákona a vzhledem k rozložení sil ve věřitelských skupinách můžeme předpokládat, že soud reorganizaci povolí. Dlužník (který vzhledem k masivním u předlužení závodu ve skutečnosti vlastní „nulu“) společně s nezajištěnými věřiteli, kteří nemají co ztratit, mohou za určitých okolností dosáhnout využití drahé, riskantní a zdlouhavé metody, která může znamenat opravdový konec činnosti závodu, ztrátu pracovních míst a další škody.
Teoreticky by soud mohl použít ustanovení § 326 odst. 1 písm. a), což by znamenalo zamítnutí návrhu pro důvodný předpoklad, že je sledován nepoctivý záměr. I když to v dané souvislosti má jasnou logiku, podobný výklad práva není v našich krajích obvyklý – i když samozřejmě všichni víme, že u předluženého podniku budou management a majitelé reorganizovat klidně do nekonečna, protože jim se už větší škoda stát nemůže.
Jak bude příběh Job Air pokračovat dál, to se teprve uvidí. Ale je možné, že přesně v intencích, které stát v poslední době v podobných insolvenčních případech ale také v oblasti exekučních řízení naznačuje či očekává. Práva věřitelů budou potlačena a podstatně větší důvěra bude poskytnuta dlužníkovi. Bez ohledu na fakt, že on to je, kdo situaci zavinil. Vedení společnosti Job Air dovedlo závod k obrovskému a z podstatné části k nekrytému dluhu. Přesto možná bude pověřeno reorganizací tohoto obchodního závodu. Tedy lidé, kteří stíhají vytvořit každý měsíc ztrátu devět milionů korun, mají firmu postavit na nohy.
A tak je to u nás doma v oblasti dluhů se vším. Vytváříme si dlužnický Kocourkov, kde bude platit, že čím se někomu povede vytvořit větší problém, tím větší se mu dostane ochrany a tím spíše bude vyzván, aby ve své práci pokračoval.
