S tím, co kolem ukrajinské krize předvádí i česká diplomacie, mám pádné důvody nesouhlasit (Parlamentní listy, 16. 4.). Soudnost už naštěstí brání spektrum, rozkročené hodně doširoka.
I Paul Craig Roberts, Reaganův náměstek ministra financí - a šéfkonstruktér „reaganomiky“. V posledním článku alarmuje už titulkem - Washington žene svět do války (Washington Drives the World to the War). Píše tu:
Ředitel CIA dorazil do Kyjeva s jasným mandátem. Má tu iniciovat akci, „eliminující ruské separatisty v jižních a východních částech Ukrajiny vojenskou silou“. Jakkoli jsou to „teritoria původně z velké části ruská“ – a „k Ukrajině neprozíravě připojená za raných let sovětské moci“.
I poslední americká operace však staví na premisách, kterým se očividně nedaří: „O Krym, kde chtěl Rusko připravit o černomořskou námořní základnu, už Washington přišel.“ A „místo aby vzal na vědomí, že plán Ukrajinu schlamstnout je mimo mísu, svou chybu si ne a ne přiznat“ - a „žene krizi do ještě riskantnější polohy.“
Bude-li „výsledkem kyjevského puče to, že se ruská území Ukrajiny vrátí do Ruska, pro Washington to bude blamáž“. Chce se jí vyhnout tím, že „krizi žene až na hranu války“.
„Ředitel CIA kyjevské vládě poskoků nakázal, aby se od OSN dožadovala pomoci proti ´teroristům´, kteří prý, za údajné pomoci Ruska, napadají Ukrajinu. V lexikonu Washington je sebeurčení synonymem ruského vměšování. OSN je organizací, financovanou hlavně Washingtonem. Proto tu svého dosáhne.“
„Ruská vláda dává už několik týdnů jasně najevo, že bude-li proti protestujícím na východní a jižní Ukrajině použito násilí, donutí ji to na ochranu Rusů poslat ruskou armádu.“ Podobně jako „v Jižní Osetii, když Washington svou gruzínskou vládnoucí loutku instruoval, aby tam napadla ruský mírový kontingent a populaci“.
„Washington ví, že útočí-li jeho loutkové státy na Rusy, ruská vláda tomu nemůže pasivně přihlížet.“ Spolehne-li se Moskva jen „na diplomacii, mezinárodní organizace a mezinárodní spolupráci“ - a „zdravý rozum a vlastní zájem politiků Německa i dalších evropských loutkových států“ – „vystavuje se nebezpečnému riziku“.
Dost možná „omylu přímo fatálnímu“. Z Washingtonu se totiž dočká „jen věrolomnosti, dobré vůle ani za nehet“. Bude-li „otálet, poskytne Washingtonu čas, nezbytný k dislokaci vojsk na ruských hranicích“. I k „propagandistické démonizaci Ruska, bičující u americké veřejnosti válečný amok. To druhé se už děje.“
„Kerry už dal Lavrovovi na srozuměnou, že Washington Rusku naslouchat nehodlá.“ A „poněvadž Washington platí dobře, nebudou Rusku naslouchat ani evropské loutky Washingtonu. U evropských politiků mají peníze váhu větší, než samo přežití lidstva.“
„Mám za to, že Washington nechce, aby se ukrajinská otázka urovnala diplomatickou a racionální cestou. Rusko by možná udělalo nejlépe, kdyby ruská území obsadilo ihned a začlenilo je zpátky tam, odkud přišla. Mělo by to udělat dřív, než se Spojené státy a jejich loutky v NATO připraví na válku. Rozpoutat válku o to, oč už přišel, bude pro Washington obtížnější.“
Rusko „démonizace stejně nemine“. Čeká je, „ať už svá tradiční teritoria absorbuje nebo ne“. Pokud však „umožní, aby si tato území podmanil Washington, prestiž a autorita ruské vlády se zhroutí. Washington možná kalkuluje právě s tím.“
Získal by totiž šanci k „úplné eliminaci ruské vlády“. Rukama „stovek nevládních organizací, které sám financuje a ruská vláda lehkověrně toleruje. Páté kolony Washingtonu Rusko rozkládají.“
„Ruská i čínská vláda se podle mne dopouštějí vážné strategické chyby, zůstávají-li součástí mezinárodního platebního systému na bázi amerického dolaru. BRICS i další z těch, komu neselhává mozek, by dolarový systém, který je nástrojem imperialismu Spojených států, měli opustit ihned.“ A „vybudovat separátní platební i komunikační/internetový systém pod svou výlučnou kontrolou“.
„Rusko i Čína dělají hloupé strategické chyby.“ Dopouštějí se jich v zajetí kritické sebereflexe vlastní minulosti. Hlavně ta v nich živí „naivní postulát“, že Washington skutečně byl a je onou „oporou práva, spravedlnosti, milosrdenství a lidských práv“, jimiž se skví na „autoportrétu své vlastní propagandy“.
Jenže tím jediným, oč oné „výjimečné, nepostradatelné zemi jde, je světová hegemonie“. „Rusko, Čína a Írán té hegemonii stojí v cestě.“ A právě to je mění v „terč útoku“.
Roberts je veteránem Reaganovy gardy. Brání-li soudnost s tak „dechberoucí“ razancí, stojí to za seriózní pozornost.
