Startuje březnovou statistikou týdeníku The Economist: „ukrajinský HDP na hlavu činil v roce 2013 (1992 = 100) 45 v porovnání se 130 v případě Ruska a 260 Běloruska“. Je to jak vizitka „oligarchického kapitalismu“, tak následek státních hranic, které rozdělily „úzce integrované výrobní komplexy“. Ukrajinu postihly o to víc, že „patřila k nejprůmyslovějším regionům SSSR“.

„Na postsovětské země připadá dodnes 40 procent jejího zahraničního obchodu.“ Na „ukrajinském exportu se podílejí z více než 60 procent.“  „´Obrat k Západu´, motivovaný ideologicky,“ si tak „nutně vyžádá enormní náklady“. „Spoustu podniků vyvrhne na mělčinu a donutí zavřít krám.“

Sousední Bělorusko odolává jak „svodům privatizace průmyslu“, tak  „přesměrování obchodu na Evropskou unii“. „Více než 80 procent velkého průmyslu je tu stále v rukou státu. Vazby s ruskými dodavateli i odběrateli se zachovaly a dál posilují. Nese to neporovnatelně lepší výsledky, než na Ukrajině.“

Tady si „klíčové vrstvy inteligence a politických elit vzaly do hlavy, že problémem je nedostatečný obrat západním směrem“. Smlouvu o volném obchodu s EU hodlají podepsat hned po prezidentských volbách koncem měsíce. Povede nutně i ke „zrušení řady obchodních dohod s Ruskem a Běloruskem“. Jinak by se „mnohé artikly z těchto zemí na Ukrajině opatřily jen jinou značkou a bezcelně reexportovaly do EU“. „Že nic podobného tolerovat nebude, dalo vedení EU jasně najevo.“ „Bezcelní import zboží z EU na své území nehodlá dovolit ani Rusko.“

Z lepšího přístupu na trhy EU může profitovat spíš jen agrární sektor, dominantní v západních regionech země. „Ukrajina je však převážně urbanizovanou, industriální zemí.“ Právě průmysl nemají kudy minout hotová „kataklyzmata“. „Zvlášť chmurné jsou vyhlídky východních regionů, kde je soustředěn těžký průmysl.“

„Nové celní bariéry zřejmě definitivně zpřetrhají životně důležité výrobní vazby s ruským průmyslem. Spousta ukrajinských podniků skončí ve frcu za cenu šrotu. Ukrajinská finální produkce, v jiných postsovětských zemích doposud konkurenceschopná, nalezne v EU jen málo zákazníků. V přímé konkurenci se sofistikovanější nabídkou vyšší kvality z EU najde pramálo kupujících i na Ukrajině. Tím víc podniků zbankrotuje.“

Představa, že „kapitál z EU Ukrajinu zaplaví, skoupí tu její ochromené  továrny a zmodernizuje je pro produkci na evropský trh, je z říše fantazie.  Západní korporace, poptávající levnou, kvalifikovanou práci, ji snadno najdou kdekoli jinde ve východní Evropě.“ V „zemích, jež porodní bolesti přechodu ke kapitalismu zvládly na mnohem vyšší úrovni“ – a „klíčové průmyslové regiony tu neochromily nepokoje“.

Úniku není ani před „otázkou dodávek zemního plynu. Ukrajina jimi na Rusku závisí z 50 procent.“ Sousedovi za ně dluží miliardy. „Když domácí opozice donutila bývalého prezidenta Janukovyče, aby nabídku 15 miliard dolarů ruské pomoci odmítl ve prospěch méně velkorysé transakce s EU,“ padla tím i „nabídka čtyřicetiprocentní slevy z ceny ruského plynu“.           

Teď Rusko požaduje peníze za plyn, který už dodalo. Za nové dodávky, počínaje letošním červnem, žádá zálohy. A upozorňuje, že platební nevůle povede k jejich omezení či úplnému zastavení. „Ukrajinská města bez ruského plynu za tuhých zim zamrznou.“ „Fungovat nebude s to ani spousta průmyslových závodů.“

„Z ´obratu na Západ´ se tak, summa summarum, klube třeskutě pomatený azimut.“ Povede k „řeholi, rapidně snižující solventní poptávku“. To „ochromí i ukrajinský průmysl“. S novou kyjevskou mocí přichází „deindustrializace země a její proměna v agrární a surovinový přívěsek EU“.

„Nejhůř to dolehne na východní provincie, zvlášť na ukrajinskou část donbaské oblasti uhlí a oceli, která na jejím vývozu do Ruska závisí neuralgicky. Lidé v Doněcku a Luhansku nejsou hloupí a chápou velice dobře, jaká hrozba nad nimi visí. Povstali dřív, než se stane realitou.“

„Na rozdíl od demonstrujících na kyjevském Majdanu - střední třídy, hltající koláčky od Victorie Nulandové – jsou lidé na barikádách Doněcka a Luhanska tvrdě proletářského ražení.“ Sílící střet tu – hrne se do něj i masa horníků - „má i velice markantní třídní rozměr“. A právě „tento, třídní aspekt konfliktu se bude dostávat do popředí stále víc“.

Postřehy portálu „S pravdou ven“ přicházejí právě včas. Precizují i pohled na ukrajinské piruety EU. Na třeskutě dogmatické – i hanebně elastické - „ideologické motivy“, jež vedou ruku i jejím papalášům.

Je to schizofrenní mišmaš. Neváhá dělat stafáž i comebacku nacistických zombie. Ohlušujícím tichem přechází i žhářské pogromy. Mlčí k nasazení armády - a techniky regulérní války - proti protestům, jejichž masové zázemí už nezatloukají ani „veřejnoprávní“ sedmilháři.

Kyjevský převrat neguje celý liberální cukrkandl. Rozdupal ho už kulkami snajperů, vraždících ze střech v rukou „Pravého sektoru“ – a humbukem, že je tam poslal Putin. Ozbrojeným atakem na státní moc, legitimizovanou i hospitací voleb z Bruselu. Dohodu s Janukovyčem, zavazující k civilizovanějšímu řešení, podepsali šéfové diplomacie tří vlivných členů EU. Násilné převzetí moci začalo téže noci. Kainovo znamení komplice tak lpí i na „společné zahraniční a bezpečnostní politice“.   

Libreto, nastupující „den poté“, mu nasazuje korunu. Ukrajina, srážená na kolena, padne na konto „evropské volby“. Iluzí oligarchů, že zatáhne jejich zlodějská manka. Zklamaných nadějí, číhajících na vox populi. Brusel si tu nafukovací svatozář labužnicky užívá. Tím trpčí sklidí hrozny hněvu. K nám jich pak hrozí dorazit víc, než do Berlína – natož do Londýna.